siôce za šafářku někdy předešlej vím, že tuje přišla z Moravy, rychtář kozmickej nechce mi dopomocti, abych jí dostala i tu krávu má. Muške-týře sem pro ní poslala ale nic se státi nemůže, do konce nic to všecko dobrýho není, myslí, že věčně to trvati má. Rosecká ta baba pěkně ušla ze dvora, posílala sem tam jednoho mušketýře, toho ševče, jak je tam tento přines, že ta baba je u syna ve dvoře, že neví. Vaší Mti přimlouvám se za toho íevce mušketýra, že mu něco ráčíte dáti na šaty, do konce ještě nic nedostal a kusu šatu nemá, ten mi všecko učiní, co mu poručím. I taky když domu anebo z domu jedu, při mně putuje i v domě, když co slyší mně poví, žeby byli tu vojáci blízsko, zle však mně při tom stále o ňáký šaty prosí, abych se k Vaší Mti přimluvila. Vaší Mti byvši nyní doma v Radeníně něco sem zastala třešeň u lesáku a je očkati dala a do Tábora sem je dovezla, utržila sem za ně půl sýdma zlatýho, dosti, povídají, bylo toho u lesáku i jinde na Stranovsi. V Chust-nici podobně, byla sem tam na Máři Majdalenu, v Choustnici všecko olámali, ještě tu na dvou u stodoly sem je zastihla, byly ještě zelený, sou ňáký pozdnější nežli jiný, nevím budouli nimi hejhali. Telat sem dvý vzala sebou do Tábora s Chustnice, prodala sem je v Táboře za pět zlatech, z Radenína taky jedno, též sem je dala za půl třetího zlatýho, aby na to vojáci přišli, všecko by to požrali, ještě mají v Ghustnicí tří telat, sou mladý. Vaší Mti tomu wachmistru charvatskýmu naložila sem másla čistou tunu po šesti sejřích. Radenínský hroudy byly dvě, jedna vážila šestnácte liber, druhá půl třináctý libry, Belský byly dvě po půl jedenácté libře vážilo. Dvorský byla jedna hrouda půl desáté libry vážila, Skopitecký bylo jedna hrouda, vážila půl patnáctý libry, ty sou tomu vojáku dány; v Ghustnici též tloukli na jeden sejr, máslo vážilo dvamecitma liber, to je do tuny složeno, ještě mám třetí tunu másla nedoloženou, ještě jednou hroudou bude plná. Mám naději, Vaší Mti, až se domu dopravím, dám poznamenání o ten dobytek Vaší Mti. Dala sem jednu jalovičku vrtohlavou zabíti pro táborskou čeleď, též sem dala zabíti toho jednoho bejka vrtohlavýho, byl dvouletý, pro čeleď rade-nínskou a chustnickou. Vaší Mti pro žence, já již ty bejky hodlám na tom krmení pro zabití, však nic na nic není platný krmení. Vaší Mti z toho srdce bych já toho krmního vepře prodala, Bohem se osvěcuji, dávala sem ho za šest zlatech táborským řezníkům, zdál se jim drahej. Vaší Mti nyní takové maso vepřové netrvá, nezabím já ho, s toho srdce ráda jak voly tak vepře bych prodala, dokonce žádnej nic nechce koupiti, mají dosti tuplem od vojáků koupí kradení. Vaší Mti ty vovce já prodám ze dvorů, nebo by se jen spadly anebo někdo by je pobral, stále ke dvorům nyní vojáci jedou, proved je Broehyně tudy i to řemení od volů pobrali, nový sem jim byla koupila a již jim je vzali; pravila sem šafáři dvorskýmu, pojedouli tak k nim, aby ten všecken dobytek k nám do Radenína dal přihnati s jednou dívkou, Maruška by tam vostala, jídlo jim strojila, všade opatrovala a tak všeho jinšího byla pilná. Vaší Mti já bych ráda všecky ty sejry v domě měla než u těch' lidí, někerý jsou rozvaleni, mámli je dáti do sudu, obzláštně Belský, Dvorský a Skopitecký,