brali mu je vojáci, něco jen sem jich odměřila pět měřic, utržila sem za ně devatenácte českech. 10 Juli opět jich poslal šest měřic, utržila sem za ně dvamecitma českech, víceji neposílá. Vaší Mti slyšeti o ty Kaňko vy, jak byla na Zárybnici, že stále za těma pacholky a šafářem leze, já sem jí nyní odtud vzala, je v Radeníně a stará kožišnice jim tam jídlo vaří, poněvač ani kuřátka není v Zárybniei jen čeleď a voli dílní, polepší se taková, co voheň, když se nejviceji rozpálí, nemůže se uhasiti. Vaší Mti jedno polousudí, kerý Brocinovi náleželo, vzala sem do Tábora na sv. Markytu, druhý polousudí bylo přivezený do Radenína, prodala sem je Broncovi 9 Juli a peníze mám za sebou za týž pivo. Vaší Mti ty děvky, co od Vaší Mti zoutíkaly, přechovává je v Poříně kovář. Vaší Mti ti ouředníci Vaší Mti o ten statek chtějí připraviti, do konce o nic Lonskej nechce řikati, nyní jen žere, pije v tom Táboře jako bejk, stále užralej každičkej den, ta jeho žena stále žbán za žbánem nosí, on pije a nic o dům, totiž Radenín neříká, nevím, coť myslí, nadrželi nepříteli dluhu, stále nyní nepřítel píše, aby mu dali peníze, že si sám platiti bude, ti mlynáři taky nadrželi toho na sobě, ouředníci jich ne-upomínali, až nyní jim přijde mnoho tolarů každýmu dáti, jako již dosti zle dovedl pivovarskej mlynář, se vším se ven vystěhoval a potom jest velikým dům, nebyl by shořel mlejn i pivovar; byl voheň kladenej od mlynařovy strany pod krovy, když hořelo i hlídali to a ten den mlynářka i ty hrnce do lesa vodstěhovala, tím mají dům, není na něho a na ní, že by on chtěl vypáliti a v tom pryč utekl se vším ze mlejna. Vaší Mti co je to zle, že ta bezbožná žena ouřednice i on o ledačemsi Vaši Mti ví, a já mu co hadu nevěřím, jest všecken bohaprázdnej a do konce o nic neříká, jen co zmoci to činí a ta Maruška žena jeho, ta pak již tuplem je bohaprázdná, stále jen po městě běhá a roznáší, co jí on přiveze, jako by se to propadalo, co on přiveze, ona roznese, pytel krup sem viděla, že je veze do Táboru, ležely na vrchu na slámě, ani jich do domu nepřivezl, nevím, kde tě jich nechal; přivezl je sedlák ze Křeče, sláma byla ze dvora i ty kroupy odtud přivezl, musela tě je Podhorská dělati. Vaší Mti dal plívu, kroupy a krupici, já sem dosti těžce to nesla a nesu jejich licoměrnosti. Vaší Mti mluvila i on, že mu všecko pobrali, všecko křivě mluvila, dvě veliké truhly šatů do Tábora přivezla, jednu štyří truhlu jeho nesli ; dá milej Bůh čas k tomu, že mu to všecko ráčíte mocti říci, v tyto oasy je se takového co štítit. Vaší Mti chtěla-li sem já co za Vaší Mti z těch lidí vystrojiti, musela sem domů přijeti, je tak ženskýmu pohlaví nebezpečno, to sem v Táboře psala, nemohla sem se posla dočekati. — Vaší Mti včera totiž ve čtvrtek po sv. Anně šla sem skrze Turovec, mluvila sem s tím p. Turoveckým, jemu samýmu zajal nepřítel patnácte kusů dobytka a jiném všecko, kromě jednomu sedláku nechal pár volů, ale to ještě přiznal se k ním sedlák s chejnovskýho panství. Ten Čimpa povídal, že s tím majorem mluvil, že se o ten dobytek, co ho tudy zajali, ti vojáci podělili, díl do Jihlavy hnali, díl v Žirovnici vostal ; tu že hned byli když ten Čimpa a jinší prosili toho majora, toto že jim řekl: nestůjte o to, nedá se vám nic.