Kdybyste měli obilí v stodole, to bych vám byl kázal zapáliti všecko vyplatili byste dnes, zejtra přidou, vemou ho zase a to všecko pro vaše pány proč mi neplatí, aby tím jistí byli, že k Táboru přijede a je navštívím. Vaší Mti ti menší páni dávají na šance a naší dáti nic nechtějí. Dali Hopovští, dali v létě, dali Černovští, Kameničtí a naší nic. Já sem myslila tu ostati na ty žně, není mi možný, nevím přesmutná co činiti. Dole v rukou dnes ječmeny sekou u Lhoty (Hlohy) se snášejí žíti, nejprve jíž jim tu něco spravím, co mají, pak jídla strojiti; Martin kuchař bude strojiti jídla, jak jinda strojíval. — Vaší Mti nebudeli toho Pána Boha svrchovanýho, zle obstojíme, zle je, lid nedobrej, sami by se rádi mordovali. Vaší Mti posílám Marjanu Předborskou za Vaší Mti, přece jí Vondráček přived a jinší Nemravovou, přivedli Dvorští chalupníci, kohož věrnýho ráčíte hledati z tisíce jednoho. Vaší Mti já se tolik vojáků nebojím, já se lidí Vaší Mti bojím, oni by mne do rukou vojákům dodali, že jim nic netrpím, to na mne nevrazí. — Vaší Mti, milostivá paní, abych to štasně říci mohla, co je ta neřest, nic nikda zlýho mne nepotkalo, Bože, neopouštějž mne na další časy, abych lidem zlým do rukou nepřišla. Vaší Mti, má nejmilejší paní, na mou duši, já někdy sama při sobě nejsem, mám mysl skolotanou proti prvnějším časům, co sou toto za časy drsnatý a těžký od samech lidí Vaší Mtiných, co sem se všem lidem namluvila : Pro Boha, rozpomeňte se na vrchnost naší, nečiňte naproti mysli, vrchnost vaše dědičná Její Mti páni bejti ráčeji; nic to plátno nebylo, přeceť sou dnes na ty šance do Žirovnice vypravili, nebo sem pravila, aby samoděk nedali statků Vaší Mti hubiti; peněz ještě nedali, praví, že dají, za dvě neděle sou dlužni. — Ty Předborsky Marjány šaty má náš sládek skovaný. Též Vaši Mti posílám ševcovu ceru z Chrbo-nína, pasáka Mandyčka z Chustnice a tu Marjánu neboštíka Bělskýho pasáka ceru na Hostivař za pasáčku, nebo pásavala na Bělý svině. Vaší Mti byla u nás nepřátelská partaj ve třiceti koních, což sem já se k lesu brala, div sem strachy neumřela, ráda bych doma byla s toho srdce, není mi možný, byla bych strachy scepeněla ; bídný mi utíkání, všecko, co bylo v Radeníně, dala sem vyvézti. Vaší Mti, milostivá paní, Pánu Bohu poroučím. Psáno v sobotu po sv. Anně 1645. Někdy strachy nevím, jak psáti. Po zapečetění tyto cedulky, nevím, dostanuli od Senickýho kerý dívky, což já jen bídně shledávám. Dorota Jinová. Její Mti paní, paní mé milostivé cedulka do Prahy.

Vítáme s upřímným potěšením novou sbírku lidových písní. Vydal ji výborný znalec lidové poesie moravské Józa Černík nákladem J. Otty v Praze (1908) pod názvem : Zpěvy moravských kopaničáru.