Č. 1. Středisko Kopanic: St. Hrozenkov.

Sbírka podává písně »kopaničárů« z okolí Starého Hrozenkova, kterýž s kopanicemi, rozloženými podél hranice moravsko-uherské, tvoří politickou obec. Slovem »kopanice« rozumí se lidské obydlí, kolem něho sad s ovocným stromovím a dále orná půda. Jednotlivé kopanice tvoří kolonie a tyto, pokud se týká kopanie St. Hrozenských, mají jména: Zítková, Vápenice, Vyškovec a Lopeník. Osazeny jsou od dávných dob Slováky, zpěvu a hudby rnilovnými, mají po jedné jednotřídní škole a dělí se opětně ve více oddílů, jako : Černé, Šagátky, Doliny, Rokytová, Hutě, Uhliska, Vlčí, Bošáčky a j. Kopanice všecky tvoří jakýsi ostrov, jenž s okolím nemá mimo náboženství nic společného. Část za hranicí uherskou slove »na uherskej strane«, část k Moravě »na Morave«.

Chalupy kopaničárů jsou dřevěné (drevenice), dílem z hlíny stlučené (nabíjanice), dílem cihelné. Kryty jsou doškem a jsou bud' rozptýleny, neb tvoří někde řadu vedle cesty. V chalupách těchto, v jizbách jest otevřený, nízký komín, i kouří se tu za větrná velice. Jinak vše chudičké, primitivní. V síni (pitvoru) stojí »škrichy« na obilí, »třečáfek« na vodu a »pečárek«, t. j. hliněný pekáč, něco nářadí polního, doma zro-beného. V jizbě pří stěně je pec s komínem, v němž jsou zastrčeny »hambálky« na hrnce a kotlíky, pak je tam dřevěná police, stůl, lavice a postel. Viz připojená dvě vyobrazení, pohled na kraj a na chalupu.

Ráno se snídá kapustnice, kyselá voda ze zelí. Do bečky se zelím neustále se dolévá vody, kteráž se pak uvaří, osolí a je celoročním snídaním nebohých rodin. Když je bída, ani se voda nesolí. V poledne jsou zbytky snídaně, k nimž se přivaří trochu zemáků neb zelí. Chleba kopaničáři takořka neznají. Melou si na ručních, domácích mlýnech