dež, vždy určitě poví pravou příčinu, udá kouzlo, prostředky, kterak škůdci se odmění poškozený. Leje roztavený vosk do vody, vyndá a dle záhybo na spodní straně poznává minulé, přítomné i budoucí. Kdož u bohyně hledá pomoci, musí býti přítomen říkání a vážně poslouchati.

Černík podává zajímavé ukázky říkání, jak hojí a jak hádá »bohyňa« žítkovská: 1. O nemoci. Započínám já své veci, nie zlú mocú, božjú mocú, s Krista Pána dopomocú, aby mi bolo vyznačené, od samého Ježiša Krista vyjavené, z čeho by sa jéj nemoc stanula, z picjá, z jed-zenia, z laku, z úroku, ze sltosci, z lútosci, z jakéhokolvíčko dníčka: pondzelňajšieho, vofterňajšieho, stredňajšieho, čtvrtňajšieho, pjatňajšieho, sobotňajšieho, nědzelňajšieho. Ostudzená (stižená) je tato Franciška jedným, ostudzená dvoma, zmývam tréma, ostudzená tréma, ostudzená štyrma, ostudzená pjaci, ostudzená šesci, ostudzená sedmi, ostudzená osmi (t. j. stižená nemocí několikerou), zmývám děvjaci. Domu (domů) hoscu, domu, od kého nemoc pocházíš, k ternu, čo si jéj poščala; to ci vracám do tvého ména, do tvého cela (těla), šetko navracám. Ven šetky nemoci, troje, dzevjateré a sce od tejto Franeišky odstúpené, bysce jéj nemohly škodzic ani ve dně, ani v noci, budze jéj Bóh nebeský na dobrej, svjatéj, božskej pomoci. Pridze blahoslavená Panenka Maria do jéj ména, do jéj cela, do jéj údo, do jéj stavó (kloubů), ona si pri něj šetko sciší (ztiší), ona si v jéj srdečku klášteríčok zastaví, mšu svjatú slúžic budze, svjatý Jan s dvanásci kůrmi apoštolmi posluhovači budze. Ven šetky nemoci, troje, dzevjateré a sce od tejto Franeišky odstúpené, bysce jéj škodzic nemohly ani ve dně, ani v noci, budze jéj Bóh nebeský na dobrej, svjatéj, božskej pomoci. K tému mi predne dopomáhaj sám nebeský a milosrdný Bóh Otec a Bóh Syn a Boh Duch svjatý, šetci boží svjací, kerí sce na nebeském trůně jací, radzce mňa vyslyšeci a tuto modlitbičku ode mňa prijaci a mně v mých vecách nápomocni býci, ve jménu Boha Otca i Syna i Ducha svjatého. Amen. — 2. 0 krádeži. Započínám já své veci, nie zlú mocú, božju mocú, s Krista Pána dopomocú, kdo by bol temuto Osefkovi (aj s jeho manženkú), jeho škodze príčina, dalnie, lebo blízký, lebo žena, lebo mužský, lebo jeho priatel najbližnějšja, aby chodzil jako stekly pes pokazený, aby bol v malém, krátkém čase u něho dobežaný, aby ho za odpuščenie odprosoval a jeho škodu mu navracal, by pokoja němal ani ve dně, ani v noci, budze mu Bóh nebeský na pomoci. K ternu mi předně dopomáhej atd. — 3. O dobytku nemocném. Započínám já své veci, nie zlú mocú, božjú mocú, s Krista Pána dopomocú, hdo by bol temuto Osefkovi (aj s jeho malženkú), jeho dobytku, příčina, dalnie, lebo blízký, lebo zena, lebo mužský, lebo jeho priatel najbližnějšja, aby ho zabil sám kríž, na kerém umrel Kristus Pán, sám Ježíš. Potom vy, bosorky (čarodějnice), preškodzíce (uškodíte) jeho domu, jeho dvoru, až vy prečítáce v mori piesek, na zemi trávu, na hore list; ale vy něprečítace v mori piesku, na zemi trávy, na hore listu, žjadné umelstvo nčbudze mu škodzic, ani ve dně, ani v noci, budze mu Bóh nebesky na pomoci. Povedz ty mi, voščíčku, samú živú pravdzičku, kdo by bol temuto Osefkovi (aj s jeho malženkú) príčina, dalnie, lebo blízký, lebo žena, lebo mužský, lebo jeho