Filipa Friebecka dopisy o Hanácích r. 1778

Dopisů Friebeckových prof. Max. Šimek použil (nejmenuje zasilatele Friebeeka) v pojednání o původu, řeči, mravech a obyčejích lidu hanáckého, jež ve formě dopisu poslal známému historikovi Aug. Ludv. Schlözerovi. Vybíral si ze zásilek Friebeckových, jak se mu to hodilo; upravil si záznamy Friebeckovy libovolně se svými přídavky a vložkami celkem bezvýznamnými.

Nejdříve ohraničuje oblast hanáckého lidu. Stopuje tok řeky Hané, jmenuje města a osady hanácké, vyšetřuje, kde jsou praví, původní Hanáci. Prý studoval delší dobu kraj i lid tamější. Hanáci žijí pohodlně ve svých tradicích zděděných. Povahu hanáckou, vážnost, hrdost, zálibu v pivě a kořalce, v tabáku, způsoby při práci polní, jednání při prodeji, pohostinnost, vše to líčí Schimek podle Friebeckových zpráv.

Národní hrdost hanácká nepřipouští sňatků se sousedy nehanáky, s cizinci. Milují svou Hanou tak, že se s ní nikdy nechtí rozloučiti, jen z přinucení. K představám o Hané — zemi zaslíbené (viz článek prof. Kabelíka v Č. Lidu XVII. o mapě Hané) — druží se tvrzení Schimkovo, že některý Hanák vůbec neví, že mimo jeho vlast jsou ještě jiné osady, kraje, města.

Klidný, zdlouhavý Hanák, když se rozzuří a popudí k hněvu, zle řádí a neleká se krveprolití. Hanák jest voják věrný, vytrvalý, zejména u koní, jež pečlivě ošetřuje a pěstuje. Osvědčil se zvláště při posledních událostech válečných.

Podrobně líčí Schimek kraj hanácký, souhlasně s popisem a obrázky, jež jsme v Českém Lidu otiskli z díla Hankeho z Hankenšteina, a souhlasně s líčením, jež v Českém Lidu uveřejnil v několika článcích první znalec krojů moravských, řed. Jos. Klvafia. Popisuje pak povahu, zaměstnání a otužilost žen hanáckých. Charakterisuje hanácké nářečí (moj mele seno).

Věnuje nyní pozornost řece Hané, která prý má vliv vodou a zavlažováním na zaměstnání na úrodné, výnosné půdě a souvisí s povahou lidu hanáckého.

Dopisy Friebeckovy poskytly Schimkovi látku (opisoval skoro doslova) k náčrtu dějin, původu a svéráznosti hanáckého lidu. Přidržuje se věrně Friebecka i při citaci rukopisů, jež zachovaly nejstarší zmínky o Hanácích (Giannini, Altheimer, Petrasch) i tisků (Paprocký, Ulmann). Počet Schimek oceňuje asi na 30.000 pravých Hanáků (ohraničuje jejich sídla). Kdyby se přibrali všichni, kdo se dále honosí jménem hanáckým, napočítalo by se do sta tisíc.