str. 260
II.
Druhá sbírka zachovala se v rukopise Václava Hanky, též s názvem »Cukrovinky«. Zdá se, že na něčí objednávku Hanka podle staročeských básniček, svítáníček, .podle Paprockého rýmování a, zdá se, nejvíce podle polských básní složil sbírku nápisů na cukrovinky, rovněž obsahu společenského, vlasteneckého a zejména milostného. Neumím pověděti, byla-li tato sbírka tištěna. Opisuji prostě z Hankova rukopisu a.jen upozorňuji ještě, že se zdá, jako by tato Hankova sbírka byla shodná s tištěnou sbírkou předchozí. Polonismy a stará čeština leckde sváděly Hanku k násilnému přizpůsobení tehdejší češtiny do forem nezvyklých, ku používání slov a úsloví, v tehdejší češtině asi neobvyklých.
Padla rosa, padla v zelené dolině: Miluj mne, Jeníčku, upřímně, nevinně.
Po hluboké vodě plyne kačer sivj', Ledakdos je vesel, a já nešťastlivý.
Povídají lidé, i co jim to škodí,
2e náš dobrý přítel za Liduškou chodí.
Piád sem tě měl, děvce, ještě rád mít budu, Nedostanu-li tě, života pozbudu.
Milenko, kde bydlíš, jaro bych sprovázel, A pod okny tvými bílé růže sázel.
Pěkná dívko, pěkná, i tvé oři sivé; Leč moje při tvojich byly by šťastlivé.
Tvoje oči pěkné, ústa korálové,
Pro ně všichni hoši umřít jsou hotové.
Rád bych tě měl stále, rád bych tě měl i víc, Kdybys měla věna šestkrát sto tisíc.
Prostřed temných lesů shýbá se dřevina. Tam mr,e láska táhne, kde je má dívčina.
Leť hlase po rose do kochání mého, Pověz mu ode mne, že teskním bez něho.
Svítí měsíc, svítí, okolo půlnoci,
Tebe přestat rád mít, to není v mé moci.
Nedbám o paláce, nechť mám domek z hlíny, Nežádám nic víc, nežli mé dívčiny.
Kdyby mně naděje lásky nesladila,
Už by mne ukrutná smrt byla schválila.
Ač i mnoho trpím pro tu lásku naši, Však mi ji naděje délá vždycky dražší.
Sousedé hovoří, a cos sobě chtějí, 2e my se milujem, to nám závidejí.
Nechť lidé hovoří, i což nám do toho. Nechť každý miluje toho či onoho.
v
|
|
