str. 263
Rozvíjí se kvítek mezi lístečkami, Počíná se vznícet láska mezi námi.
Kvítek se rozvine, ovoce nám vydá, A ta naše láska, načež se nám přidá?
Jsiii dobrý rolník, hleď si svého klasu,
Nechoď za dívčinou, a spravuj svou chasu.
Jsili řádný vozka, hleď si svého oje, Nechoď za dívčinou, jesli není tvoje.
Letěla, křičela husička sedlatá:
»Ženil by se s tebou, bys byla bohatá!«
Mašli jen penizky, ukaž stříbro, zlato: Ožením se s tebou, nebudu dbát na to.
Neptej ty se na to, bych penízky měla, Ale dřív se zeptej, jesli bych té chtěla.
Šuměla leština, když sem přes ni spěchal, Plakala Julinka, když sem ji zanechal.
Raděj bych od tebe, nežli sto tisíc, Jen jdnu hubičku, nestojím o víc.
Kdybych byl malířem, vymaloval bych tě, Po každém smočení poceloval bych tě.
Koníčky na hůrkách, stádo po dolině, Co mi Bůh naznačil, to mne už nemine.
Lístek se zelení, haluzky se chvějí, Ach nadarmo se mi oči na tě smějí.
Ctverospřež nejlepší z černohnědých koni, Co už uplynulo, žádný nedohoní.
Sličné tvoje očka jímají každého, Nejeden tu myslí, bys mohla být jeho.
Spokojenost žádám, a ne zlata soudku, Mohu já být šťasten i v dost malém koutku.
Čemuž mně, o Bože, na tom světě dlení, Když při mne žádného štěstí na něm není.
Bože všemohoucí, nedopouštěj toho, By ta, co ji rád mám, dostala jiného.
Povolte nebesa, sprav to milý Bože, Abych byl milován, jestli to být může.
Zamráká se nebe, déšť začíná rosit, Nečitelnost dívky, och, jak těžko snosit.
Nebudu se ženit, nebudu se spěšit. Budu si lichotit, i děvčata těšit.
Kolik je lištičku v lese na dřevině, Tolik nestálostí máš v každé dívčině.
Hle, dva holoubečky hnízdo ukládají; Jak třeti přiletí, všeho zanechají.
Jestli mezi dvoje třetí kdos se zmíše, Hned povstanou bouře, kde bývalo tiše.
|
|
|
