zovat, a jim .se porážet bude. S tím zavírám, a se poroučejíc panu páteru ostávám pana pátera hotový služebník, přítel a fundator Ferdinand František hrabě z Vrtby. Z Janovic 13. Septembris 1681. P. S. Kdo nechce od sebe, ať nechce k sobě. Páni patres nám fundatorům a my jim sloužit společně nechcem, kdo dřív bez druhého bejti mocti bude uhlídáme. Jaká ironie! Pan hrabě po všem »ostává hotový služebník a přítel«. Ale hned na to v doušce výsměšně dí: »Kdo nechce od sebe, ať nechce k sobě«, a hned hrozí. Již dříve tropě si posměch z řeholních statut štiplavě praví, že nyní »taky ovšem vedle statut pěšky choditi museti budou«. Zbožní předkové klášter kolem r. 1629 založili a za krátko potomek, kde může, vyhledává spory s klášterníky, jak o tom další doklady podati můžeme.

Za mého dětství scházely se v naší chalupě za večerů adventních pradleny, dívky dospívající a dospělé. Doma bylo každé pradleně uloženo, kolik cívek pěkné příze má za večer upřísti a doma odvésti. O některé přástvě bylo u nás přes 10 pradlen. Přádky (kolovrat byl jiný nastroj) vrčely, že nebylo slyšeti slova; proto přádalo se mlčky. Ale do přestávek některá předčítala z knížky (pohádky a pověsti od Němcové, Genoveía a j.) ; vyprávěly se smyšlené i skutečné příběhy, žertovné i vážné, zpívaly se písně lidové i kostelní. V noci po 9. hodině přicházeli za pradlenami též mládenci a po přástvě provázejíce každý svou milenku, odnášeli jim přádky domů.

Večer před Štědrým dnem (t. j. 23. prosince) byla poslední valná přástva ; přástevnice poděkovavše za pohostinný pobyt hospodyni a hospodáři, rozloučily se vzájemné a rozešly. Tento den i se svým večerem byl jmenován rozchodnice.

Přástevnice, které byly na provdání o nejbližším masopustě, po vánocích nepřicházely na další přástvy ; i ty, které ještě neměly naděje, že budou, toho času shozeny s kazatetny, zůstávaly doma při té nebo jiné práci.

Po svátcích na Mláďátka ještě se nepředlo; ale říkaly matky: Dnes ještě je Mláďátek, ale zejtra, děti, je Přaďátek, totiž zejtra bude se příst.

Pozvat někoho »na přástvu« znamenalo, aby přišel příst na večer,, po večeři, tak asi od 7 —10 hodin. »Přijďte k nám >s kuželem«, — tomu se rozumělo, že má přijíti s prádlem za dne (na odpoledne, od oběda do večera), do domu zvoucí hospodyně. (Olešnice u Vysokého nad Jizerou v době asi do roku 1856.)