Koltun (nemoc pověrečná) na Opavsku.

Okoltunu, bolestné spletenině vlasů v lidovém podání staročeském a staropolském i v nynějším podání lidovém pojednal č. Zíbrt v 1. svazku Knihovny Českého Lidu ve studii o Skřítkovi. Z podání lidu slezského sebral zajímavé doklady V. Prásek ve Vlastivědě Slezské a rovněž J. Vyhlídal ve svých studiích o Slezsku i v Českém Lidu uveřejnil pěkné, rázovité výklady o koltunu. Přidávám další původní, mezi lidem sebrané zprávy.

»Koltun« jest velmi zlá a nepříjemná nemoc. Obyčejně se nadává: »Ty koltune!, kottunsky, všivý, stodjabelny«. Podobná nadávka, jako mnohé jiné ale »dobré«: »skřit, šotek, vlkodlak, ďad, duša, rarašek«, tedy jako tyto značí i »koítun« bytost tajemnou, připomínající dávné doby. Vše spletité, kostrbatý zakrnělý strom, keř, podobný kořen, houbu šípkovou a jiné netvary nazývá lid přeneseně koítunem.

Matky posud dětem rozčesávaji vlasy, »aby se do nich nedal kol-tun«. Obyčejně je-li člověk v nějaké duševní tísni, bezmocném stavu, nabývá koítun nad ním moci a vnikaje v jeho tělo způsobuje prý mu nejrůznější zlé nemoce, hlavně ty, jichž původ lid si vysvětliti neumí, jako souchotiny plieni i jinýeh částí těla, nádory, rakoviny, záněty ušní, oční i jiné, krtice, příjici, tyf, »trháni a dřeni« v hlavě i v těle ostatním, boule, otevřené rány, z nichž odhází prý všelijaké šňůrky, nitě, cáry, střepy, kůstky a pod. »KoJtun ho polámal a nadělal mu ďury, že do smrti zostal žebrákem.« »Zvyleká-li« se člověk, vystraší, padne, příliš se mrzí, hněvá neb jinak stísněn jest, »strhne se z toho koltuna«,*) jenž se pak v něm projeví nějakou nemocí. Aby se tomuto vývoji nemoci předešlo, nechá se »vyvinut« »koltun« na hlavě, tím učiní se »koítun« tělu neškodným, usadí se ve vlasech. Proto nerozčesávají se vlasy, takže se smotají a spletou v hustý chomáč, přeneseně rovněž »koltunem« zvaný, jenž se musí nerozčesán a neustřižen ponechati po šest neděl na hlavě. Kdyby se spíše odstranil, »vražil« by se »do kosti« (zpět do těla) a vyvolal nemoc.

Člověk s takovýmto vlasovým »koltunem« je vyhublý, bledý, přepadlý. Tento chomáč stává se zhusta semeništěm hmyzu, kůže pod ním hnisá, tvoří se strupy atd. Člověk jsa takto trápen jak ve dne, tak zvláště v noci, ani spáti nemůže. Nejméně po šesti nedělích »koítun« se ustřihne a, aby se nikdy nevrátil, zakope pod černý »chebz« neb pod okap anebo se zastrčí pod došek neb v okap střechy.**) Spáliti se nesmí, tuf by se zase do člověka vrátil. Někde po ustřižení se požehná svěcenou vodou, zabalí do bílého šátku a zastrčí pod krov střechy, neb i do střevíce nazuje.***)