Doposud mnoho jest hlavně žen, které »věru na koltuna«. Při horečnatých nemocech, když se počnou vlasy smotávati, hned dobré »tetky« křičí: »Jej! ene něrozčesavať, to je koítun, aby se potem kaj (kam) ně-vražii!« Nechá se tedy na vlasech vyvinouti krásný koltun. Mnohá »roba« neb »děvucha«, třeba si jen jednou jej nechala »vyvinouti«, pozdě želela svých »šumných (krásných) díuhych víasuv«, zejména však, když, jak se často stává, nechá se znova a znova »vyvinouti« ve vlasech. Též všelijaké bolesti a trhání v údech přičítají se »koJtunu« a tu, aby »koítun« tělu pokoj dal, přikládá se na bolestivá místa chomáč vlasů, jenž se úplně smotá v »koltun«, důkaz že se tam »koitun« z těla »vražiJ«.

»Koitunů« jest několik druhů dle původu neb povahy nemoce, již způsobují. »Mrzak« povstane z »mrzu«; kdo má »suchého koítuna« »schne jak u suchotin, ene že nic něhaže (neodkašlává) a ma chuť na všecko.« »Dy se vlasy us-třihnu a nenechajú na koltuna, tak dostane člověk mokrého koituna, a to ma po celým těle samé rany.« Provádí-li kdo nerozumné kousky, říká se, že má »pohíupaveho koituna«. Jistá »tetka« v Neplacho-vicích počítala »koitunů« celou řadu. Tak prý mají »paskudne (mlsné) roby« »paskudneho koítuna«, ba i mnohé jiné věci na př. vášnivá láska, nevěra manželek, »to je ene taky koitun«.

Od »koltunu« pije se »koítunova zelenina« (plavuň), »kordybene-dyk«, »saparyja« (satorie), »řasafras«, »englvurcl« neb jalovec (plod neb kořen), kořen »iopuňa« (lopuchy) neb »baJdryjanu« nebo směs fíků, sladkého dřeva, »ruzinek« a svatojanského chleba, neboť »koltun« prý »rad idě na stadke«. Také »gaíganu« v kořalce močeného neb »jaiovcoveho olejku« se užívá. »Tetka Lajfertka« v Hylešovicích radila takto: »Vezmi ořech, rozlup ho, ale nějiz s něho nic a namuč ho do medu lebo posýpaj cukrem a zamotaj do kuděle lebo viasuv a přiiuž tam, kaj tě trhá. A un ten koitun idě na to sJadke. Po šesti nědělach se zakope lebo spali, ale ten dym až nečuješ (necítíš)!« Od »suchého koltuna« pije se »vředová zelina« (pískavice) nebo »rozmaryjan«.

»Za staršich časuv, jak byly široké meze a na nich šipky, nechodil koitun tedy na ludi, ale vinui se na šipkách (houba šípková, způsobená žlabatkou růžovou). Od tych časuv ale, co se meze přiorávafy a šipky vykopávaly, chodi tym věcej na ludi.«

Satyrická a mravokárna skladba »Pán rady«, otištěna doslovně v knize Zíbrtově o právech a řádech kratochvilných a zábavných družstev staročeských (srv. G. Lid XVIII. č. 4), zachovala nám dva obrázky, jak si můžeme představiti nevázaný život v krčmách souvěkých.