budou to dříví vozit. Tedy ony až posavad nechtěj přivážet, až budou mít poručení z jejich slavnýho kanceláře ze zámku. Za to my poníženě žádáme z meský strany, aby jim bylo nařízeno z jejich slavnýho kanceláře; jako teď máme nařízeno, aby sme zas jeli pro jiného kantora do Svojanova. Za to poníženě žádáme, aby nám z jejich strany nápomocni byli ňákejma fůrama. Jen se stalo dne a roku zvrchu psanýho. Jozef Bárta, rychtář Desenský. František Kavský končel. Danyhel Zerzan, rychtář Mladočovský. Jan Bureš konšel. Jiří Blažek končel. Jan Reiman, rychtář Budislavský. Václav Šplíchal končel. — Na žádost tuto a pozdější stížnost rady města Litomyšle nařídil Fr. Meitl, ředitel panství Litomyšlského, následovně: »Obcím ke škole Mladočeský přivtěleným se nařizuje: Na přihlášení tamního školního učitele v lese města Litomyšle v místě neb hájemství jim vykázaným každoročně šest sáhů měkého dříví zdělati a také ke škole, Mladočovský v patřícím čase odvésti, poněvadž tatáž povinnost dle pozůstávajících nejvyšších pravidel jim ovšem uložena jest. A obce ze strany města Litomyšle tam přivtělený nápodobně 6 sáhů dříví na sebe vzíti povinny jsou. Rychtářové tehdy oných tejkajících obcí sobě záležet dají tutéž povinnost bez dalšího zdejšího nařízení pro rok letošní tak jako pro budoucí leta vykonávat nechati, an sice při další stížnosti školního učitele ten, jenž neposlušným se proukáže, trestem stížený bude. Od ouřadu vrchnostenského panství Litomyšle dne 25 února 1799.«

Horo horo kutnohorská, chaso horní stříbrobramská, mladí staří s kladivami dobejvaj tam drahé rudy. — Ve dne v noci pracujete, stříbro, zlato dobydete, dobydete, dobejváte, sami z toho nic nemáte. — Stříbro z Čech nám vyvážejí, papíry nám přivážejí, hrozná nouze v penězích je, stříbra dosti se dobyde. — Bujaří jonáci horní ustlali si hrobec dolní, spadli dolů mezi skálu, rozdrtili mladou hlavu. — Havířů se zasypalo, mnoho se jich porouchalo, z horlivosti by pro vlasti vydobyli stříbra dosti. — My ubozí havířové! Potkali nás smutní dnové, naše horní práce pilnost nese papíru jen hojnost. — Kam to stříbro se poděje, která zem se na něj směje, Mettrníeh a jiní páni ti si ho pobrali sami. — Bohatá je naše vlasti, bylo by v ní stříbra dosti, kdyby nebylo prubířů mnohem víc než havířů.