Niněra (kolovrátek).

Se 4 vyobrazeními.

Niněra (ital. lira tedesca) již od X. století těšila se oblibě a bývala velmi rozšířena. Nyní se spatří sotva v museu a vzácně již jen u potulných komediantů. Je to ozvučná skříň jako housle, přepjatá (jako náš exemplář) čtyřmi strunami, z nichž dvě a dvě (ö, d) jsou stejně zla-

děny. Melodie se hraje na klávesnici, ukrytou pod deskou (i). Klapky (na naší niněře dvě řady b, hx) narážejí na struny, čímž se struny zkracují a různé tóny se vyluzují. Ve zvučení hráč struny uvádí kolečkem (e) pryskyřicí natřeným a klikou (f) otáčeným; a nám značí kolíčky k natahování strun, g, h podpěrky k podepření stojánku, jímž procházejí 2 páry strun (c, d).

Niněře říkají komedianti nyní: kolovrate k

.1. Kolovrat (niněra, kobylí hlava). Majetek komedianta J. Kočky. Nakreslil. Karel Pro'cházka.

.2. Žena hrající na kolovrat. V rukopise »Mittelalt.Hausbuch«.

.3. Anděl hrající na kolovrat. Malba na Karlově Týně.

nebo kobylí hlava. Před lety na Plasku niněra se doprovázela hrou na trumalinu (trotnba marina), a při tom se tlouklo metličkou na buben. Chasa při muzice této komediantskó ráda se proskočila.

Obrázek předvádí nám niněru, jejímž majetníkem je komediant Kočka. On sám na ni hráti již neumí, ale otec jeho prý rád na ni hrával. Vyrobil prý ji as před 60-70 lety jakýsi Kučera, také »cestující« člověk, asi loutkoherec. Niněra ta ozdobena řezaným krucifixem.

Pozn. red. V knize Dějiny tance v zemích českých podal podepsaný doklady, jak nástroj kolovrat, kolovratec býval oblíben u našich předků. Srv. obrázky na str. 288. Kresba nedávno zesnulého podmaršálka Friedberga-Mirohorského znázorňuje, jak komedianti »spustili« svou muziku s kolovratem, na str. 289. Pamatuji se z dětství, jak komediant Štaubert