a přiložená shání a odjímá všeliké fleky a pihy na Iváři, dává i zrost vlasům slezlým.

Proti ostré a drsnaté kůži na tváři. Kdož by na tváři měl kůži tvrdou a vlhkou, kteráž by se snadně od větru ostřila, vař ječmen u vodě, proceď skrze šat a mej sobě poznenáhlu tou vodou, však teplou, tvář mezi očima a dělej to často; tedy kůže tvá bude míti pěknou barvu, bude hladká, meká. Bobová mouka čistí kůži, shání pihy a fleky na těla (sic!), aby se jí třel, anebo přidada vodu a žluči volové mazal. Slezové semeno, s vínem anebo s dřevěným olejem smíšené, všeliké fleky na tváři shání: vysoký slez na prach stlučený a s rosou májovou v spůsobu masti smíchaný každé fleky s tváře shání.

Jak je rok dlúhej, s tú potvorů žijeme v samým hříchu. (S pláčem:) Kde jakú slípku nám sežhrali a tož dcera teda taky jim chcela chytnut takovýho žlutýho zkapaiica (žlutou slepici) a přej, maminko, oplaťme ji to. Já povdám, ale di, dyť by nám Pámbíček tú kostku ne-kerú spříčili v krku. Pusť ju, milá dcero, víš, jak je v Písmě »Msta patří Hospodinu«. Já ji raci za to hodně nadám, bude mě levčí. Ale myslíte, dušičko, že smíte včilkaj křivý slovo nekemu říct? Žalovala mě a vči! tolej útrat, Pane Ježíši Kriste! Nemáme na sůl, kde to sezeném? A tá stará, to je kór opica. Alo toťkaj (nedávno) scípala (šak byla aji zaopatřená) a tož si poslala pro mně a tak mě hladila, přej: »Terezko, pro Boha, pro všecky svatý, odpusť mně to.« Potvora svatá, jednostejně (ustavičně) chytá Pámbíčka za nohy, ale krade jak stará halena. To mně pripadajú takový lidi jak ten Farizeus. A tá mladá na tem sudě ták protivá mně vyskakovala, taková vojančina je to čertovská hubatá.

— Nó, šak tá naša suseda, tá má taky dobru předřikačku, tej žádnej neodolá. Je to Kača, kde přej tá je v domě, nepotřeba v desátým domě psa, tá všecko oblavká. Já ráda všecko po dobrotě, tož toť jak jím umřela Vincka, idu do plevníka a Kaôa šla z mlatu, nesla tuším slámu; já leda mino bylo povdám: Bože, Kačo, mračí se jaksik od Palavy, aby vám na ten pohřeb nepršelo: Co myslíte? To robsko se vám do mně pustilo, ona ta umí takovým pisklavým hlasem — přej: Ale Bože, tetičko, co pak byla naša Vincka nejaká ožhralica, aby na ňu pršelo? A tož tak vám tá milá Kača. A chvalitebný sú obě, vychvalujú se jedna přes druhú, a schlubný, celú dědinu družek si na ten pohřeb navolaly.