Pomlázka.

Pozbývají také již velikonoce mezi lidem svých bývalých obyčejů, obřadů, zábav a až na obchůzky dětských »pomlázkářů«, kteří již jen mají klidně při zpěvavém odříkávání v rukou odznak slavnostní kdysi pomlázky, kterou se mrskali mladí na poškádlenou i z lásky, připadají dnes i na venkově velikonoční hody jako obyčejná jiná neděle, svátek.

Velikonoční pomlázku ještě starodávnou zachytil na pěkném obrázku, s věrným vystižením všech podrobností v komoře selské, Petr Maixner r. 1875 ve Světozoru str. 173. Náš obrázek jest pořízen laskavostí akad. malíře Jana Prouska v Turnově z dřevorytu původního. Popis pomlázkového obyčeje vylíčil ve Světozoru na str. 175. roč. 1875. Jos. J. Kořán, výborný znalec lidového života českého, rodák z Nevězíc u Voiiíka.

Podrobnostmi těchto obyčejů nebudeme se zdržovati. Posavadní ročníky Českého Lidu poskytují tolik zajímavé látky, že by kniha vznikla celá o pomlázce. Hlavně I., II., III. a IV. ročník Českého Lidu oplývá záznamy všech příslušných zvyků a říkadel, s jakými hoši mrskají z rána překvapená děvčata, aby prý blechy neštípaly, na př.: »Šuk blechy do střechy!« Nebo: »Pomlázka se čepejří, ať nám panímáma nevěří; poženeme se do dveří a ze dveří do kuchyně, tam ji hodně vyšukáme. Dej vejce, vyplať se, ať slepička nepláče.« Proto také pondělek velikonoční nazývají »mrskaný pondělek«.

Vajíčka, jimiž se dívky »vykupují« z pomlázky, mají nápisy (J. E. Konopas): To vajíčko malovaný je vod srdce darovaný. Tu máš pomlázky vode mně z lásky. Komu vajíčko darujú, toho upřímně milujú. Komu to vajíčko dám, toho jistě ráda mám. To vajíčko červený je od panny upřímný. Kdo dostane tu pomlázku, k tomu mám největší lásku. Pomlázku ti podávám, tvou lásku si vyžádám. Já tobě dám vajíčko, ty mi dej své srdéčko. Červený líčko má to vajíčko, na něm je bílý písmo rozmilý. Komu pomlázku dám, bude mého srdce pán.«

V Čechách, na Moravě, V Slezsku, na Slovensku a dílem i v Polsku udržoval se v pondělí a úterý velkonoční zvláštní národní obyčej, porn 1 á z k a nazvaný, kterému se v Čechách místy říká také šmerkust neb šmerkous a na Slovensku mládenkovánie. Pomlázkou nazývaly se vlastně mladé vrbové nebo jívové proutky, s kterými první den chodí chlapci a v úterý děvčata dům od domu jisté písně zpívajíce a za to dárky dostávajíce. Pomlázka chlapecká bývá obyčejně z osmi proutků spletena neb stočena; děvčata mívají jediný proutek, stužkami a strakatými klůcky ozdobený. Místem hospodyně mnoho sobě zakládají na pomlázce. Chlapec, který s ní v pondělí nejdříve přijde, bývá nejvíce obdarován. Hospodyně pomlázkou jeho krávy a jiný dobytek pomrská, aby prý se pomladily.