Pomlázkou však může se omladiti nejen dobytek, nýbrž i lidé, a z toho přesvědčení vzal zajisté svůj původ národní obyčej, že mladíci chodí mrskat děvčata, zapomínajíce při tom ovšem na vlastní význam toho mrskání. Hoši totiž drží se zvyku toho, aby překvapili děvčata nepřipravená, je poškádlili, s nimi požertovali a příchylnost k nim osvědčili. Neboť dívka, kde ten obyčej panuje, velice by se rmoutila, kdyby žádný hoch si na ni nevzpomněl a vymrskat ji nepřišel. Za to děvčata dávají hochům kraslice, které se také pomlázkou nazývají, a odměňují se jim pak neméně čiperným žertem, že je totiž studenou vodou polévají tu na prostřední svátek velkonoční, tu zase, když poprvé vyjedou na pole orat.

Na Slovensku mládenci při mládenkování mrskají děvčata pruty hlavně na obnažené ruce, hrdlo, tak že děvčatům nezřídka ruce šleháním naběhnou. Děje se to proto, aby zůstaly po celý rok čerstvými a svižnými. Po mrskání následuje častování ohřátou kořalkou, bez níž se na Slovensku žádná slavnost obejíti nemůže.

V Čechách sluje pomlázka také vinovačkou nebo dynovačkou, binovačkou a tynovačkou. Mrskání pak pomlázkou nazývá se od toho nejen mrskoutem, nýbrž také dynováním. Při dynování zpívají hoši rozličné písně, na př:

Někde se mrskání pomlázkou děje v stavení, jinde zase šlehají hoši děvčata, když jdou v pondělí velkonoční z kostela. Nejzajímavější jest překvapování děvčat z rána, nežli se ještě obléknou, kterýžto způsob obra! si náš umělec k svému zobrazení. Půvabná dívka překvapena je při ranním strojení ctitelem. Hoch má velkou radost, že ji tak překvapil, kdežto dívka polo v úzkosti, polo radostně překvapena jednou rukou se brání, kdežto druhou již vzala kraslici, aby šohaje uspokojila. Soudruh šohajův potutelně se dívá tomu výjevu za dveřmi pootevřenými. Není pochybnosti, že mrskání se ukončí k obapolné spokojenosti, že dívka s radostným rozechvěním bude na pomlázku vzpomínati, kdežto hoch odnese pěkné kraslice na důkaz, že děvče vzpomíná a že od ní dárek z lásky obdržel.

Poznamenati ještě musíme, že pomlázka dostala od toho obyčeje, který na velkonoční pondělek připadá, význam mnohem širší. Slujíť pomlázkou všecky dary, kterých se dostává hochům a děvčatům v.ty doby, ba i celé svátky velkonoční.

O původu názvu slovanského pomlázka podal C. Zíbrt obšírný výklad v knize Staročeské výroční obyčeje, pověry, slavnosti a zábavy prostonárodní, v Praze, 1889, str. 77 a d. Tamtéž vyložen původ názvů: šme-kůstr (Schmeckostern), šmerkust, mrzkouz, mrskačky, šlahačky atd. Tam