uvádí Zíbrt doklady ze života staročeského, že již ve XIV. století podle svědectví kazatele Konráda Waldhausera časně ráno pomlázkovali u nás na velikonoce, šlehali pruty ženy. Roku 1610 lékař Guarinoni líčí živě obrázek z ulic pražských, jak prodávají na velikonoční svátky po ulicích pestrobarevné metly a jak šlechtici, měšťané, lid, všichni se prohánějí po městě z rána za děvčaty, šlehají nemilosrdně po rukou, ramenou, aby dala vajíčko velikonoční, kraslici. Poslední svátek zase naopak mrskají děvčata mládence. Co teda dnes je pouhým již přežitkem starodávných zvyků a podnes jen na venkově se udržuje, to bylo obyčejem oblíbeným v Praze i po městech jiných.

Stejně tomu s oblevačkou velikonoční, poléváním studenou vodou. Opět ze stol. XIV. dosvědčuje Konrád Waldhauser, jak ospalé mládence vrhají na velikonoce do vody. Totéž v obměněné formě se udržuje podnes v rozmanitých úpravách, hlavně při první vycházce na orání a na trávu.

Před 50 lety byl ve Vracovicich (osadě Kondr.ické pod Blaníkem) čeledín u Kršků, který o všech obyvatelích obce složil popěvek. Začal počátkem vsi a šel od jednoho stavení ke druhému a tak obešel celou ves. O každém majiteli domu pověděl obyčejně krátkou větou něco charakteristického. Mnohé tyto charakteristiky jsou trefné. Nebylo to tak snadno sestaviti, povážíme-li, že verše ty končily rýmy.

Jíša má nohy dlouhanský. Šenkýř si chodí po pansky. Tichej rád kořaličku pije. Dařena s Kondrusem se bije. Dojáček sedí na štítě, křičí uteč Veruno, polejů tě. Krnil z babylonskej ch hranic. Vlasák hospodaří na nic. Nerad z babylonského zajetí. Hrdina hospodaří na děti. Psička kalup tancuje. Šejvar boty viksuje. Zadák kolovrátkem točí. Starej Nemcovej teče z voči. Chalúpka oči vyvaluje, Kozel jí je zatlačuje. Hora Honza klečatej. Mika pudník držkatej. Hromádková jako anděl a Slaninka jako ďábel. Kroupka ruce spíná, Kršková se jí posmívá. Kocourka nosí mouku přes hranice. Votrhánek drží v ruce jitrnice. Peterka pečárky peče. binde-láři odněkud teče. Šandová šla na houby. Vaňková povídala, že tam zabloudí. Starý Hrdina je hrčka. Brabec je chytrý jak liška. Kukla je za rybníčkem, rád jídává šustku s teplým mlíčkem. Kladeruba za komůrkou rád jídá šustku s homolkou. Roulych sedí ve volší, má jemný uši. Rebeka strčil ruku do bejka. Švec po hrázi jede. Čurda se mu směje. Slouha vytrubuje. Kadleček zvonečkem zvoní. Duda se mu modlí. Kovář tluče perlíkem, rád jídává šustku s perníkem. Matýsek rád prodává ovísek.