str. 334
mohu z těch skličujících mne okolností nikterak vyváznout. Jestli myslím, že mou práci si to budu moci vydělat, tu se zase nemoc neb jiná starost naskytuje, pro kterou mi není možno, pokojnou myslí pracovat. Náhradu posud muž nedostal, ba musí vést pro zákonem mu přiřknutý peníz proces. Kýž bych alespoň schopna byla pracovati pro Vámi vedený časopis (t. j. Živu), bych na ten způsob zplatit mohla! — Věřte mně ctěný pane, já jsem v takových okolnostech, že byste mně neměl za zle, kdybych Vám všecku svoji starost a bídu sdělit mohla. Dovolte mi políbit Vaši dobrotivou ruku, kdož ví, kdy Vás zase uvidím, á jestli konečně, neboť nemáme na život pojištění, ale bez Vašeho dovolení bojím se k Vám přijít, bojím se Vaší přísné tváře, která jakoby mi předhůzky činila z mé nesprávnosti. S hlubokou úctou zůstávám Vaší služebnicí Božena Němcová. 189/5.53.
Dopisem tímto doloženo jest hrozné postavení B. Němcové, této vzácně nadané ženy, která snaží se bídu a starost mužně nésti. Poroučí a zároveň omlouvá se prof. J. E. Purkyňovi v Praze krátce před svým odjezdem za manželem do Uher, kterého na to v červnu 1853 stíhlo vyšetřování pro domnělé politické prečiny, v kteréžto době byla mu ponechána jen polovina služného. Tento důvěrný dopis z pozůstalosti prof. Em. Purkyně byl od si. M. Kohlerové darován krajinskému museu na Mělníce. B. Čermák.
II.
Kus autobiografie Boženy Němcové.
L. Ritter z Rittersberka nedokončil svůj Slovník novinářský. V pozůstalosti dcery jeho, slč. Slavinské, jež tak tragickou, neočekávanou smrtí zahynula na výstavišti r. 1908 při květinovém korsu, zachovala se látka, připravená pro písmenu M, N a roztroušený materiál další téhož Slovníku. Sám si jednotlivé články psal, jiné mu dodávali spolupracovníci. Životopis B. Němcové, napsaný od Rittersberka, jest zajímavý tím, že sama B. Němcová životopis svůj četla a opravila, doplnila důležitým přiznáním, jak se seznámila s literaturou českou, jak v Praze žila, vzpomínajíc na své mládí, na výbornou ženu, svou — babičku.
Životopis Němcové takto jest sestaven. Rittersberk píše: Němcová Božena, rozená Panklova. Za čtvrt roku po jejím narození ve Vídni přestěhovali se její rodičové do Cech, kdežto v Ratibořici (v okolí Náchodském) ji vychovali. (Přetrženo: »Zde přilnula Boženka v takové míře k národnímu živlu slovanskému, že ji teď za nejlepší hlavu mezi spisovatelkyněmi českými pokládati lze. Roku 1837 provdala se za Josefa Němce, c. kr. komisaře při finanční stráži, a když za ním do Domažlic se odebrala, neopominula i tam mezi lidem ku prospěchu národního a humanitního pokroku velmi blahodějně působiti. Asi v dubnu 1851 následovala zase manžele svého do Uher. Teď žije v Praze.« — To Němcová pretrhala a nahradila svým rukopisem: »První základ lásky k vlasti vštípila jí do srdce mladistvého babička její, výborná to žena, rázu staro-
|
