str. 335
českého, jinak ale, jsouc více v společnosti lidu německy vzdělaných a příliš
0 samotě vychována, nedozvěděla se o z mrtvých vstání ducha českého. V roku 1837 provdala se za Josefa Němce, komisaře při finanční stráži; an jeho ouřad to požaduje, že se často stěhovat musí, seznala tím způsobem Němcová větší část naší vlasti; avšak teprv roku 1840 dostaly se jí do ruky první české knihy a to v Polné. Rok na to přišli do Prahy, a tu nastal teprv úplný převrat v jejím smejšlení; seznámení se s nej-výtečnějšími spisovateli a vlastenci našimi, s výtečnou a slovutnou Bohuslavou (zesnulou Gelakovskou), kteráž se stala nejvroucnější její přítelkyní, působila tak mocně na ní, že přilnula s celou duší k národnosti slovanské. — Myslím, že by se to mohlo přidat. B. Němcová.«) Přípisek Ritters-berkův další: Když pak zase z Prahy se odebrala, neopomínala na venkově, jmenovitě v Domažlicích, velmi blahodějně mezi lidem ku prospěchu národního a humanitního pokroku působiti. Teď žije v Praze a může se mezi českými spisovatelkyněmi za nejlepší hlavu pokládati. — Kromě rozličných zdařilých příspěvků do časopisů českých uveřejnila B. Němcová Národní báchorky a pověsti, jichžto 7 svazků nákladem J. Pospíšilovým v Praze vyšlo. Dílo to svědči nejlíp, jak výtečně spisovatelkyně ducha lidu našeho, život v obrazotvornost pojala, což nejčestnější uznání zasluhuje. Č. Zíbrt.
Josef Máša:
Nová píseň o pomlouvačích cti selského stavu.
Zpívá se jako: Jak já tě, Marjánko, znám.*)
Někdy jsem slyšel v městě, pomlouvati i na cestě: že byli sediaci, tak jako dvořáci, o tom jsou rozmlouvali, z toho se radovali. — Bude zlé na sedláky, musej být za vojáky, musej dát peníze, makacin a jiné, musejí pracovati, dobrému odvykati. — Musej dát vše lacino, pomine kaše, víno, pominou i hody, musej pívat vody, pominou i tisíce, nebudou pívat více. — Nastanou jiné časy, nastane jiné cosi, pomine paráda, a nebude chleba, nebude také peněz, kdos moudrý tak, toto věř. — Když sedlák mít nebude, odkud pak měšťák vezme, když ti práci nedá, kde pak vezmeš chleba, kde vezmeš jiné věci, které musej být předci. — Sedlák je zvyklý práci, odvykne i regraci, on umí pracovat, všechno si udělat, co si sám udělá, za to ti peněz nedá. — Sedlák je přede ctihodný, on živí jiné stavy, on živí žebráky, i městský tuláky, kteříž ho pomlouvají a na cti utrhají. — Nebuď prý jako sedlák, synkovi pravý měšťák, nechce by byl sedlákem, nechá ho tulákem, když přijde posvícení, on bývá ve vsi milý. — Sedláka v očích chválí, a když se od něho vzdálí; praví, že hloupý je, jemu se vysměje, tak jich je moc měšťanů, ano
1 v jiném stavu. — Ten kdo jim zlého přeje, jest o něm ta naděje, že nemá rozumu a jiného k tomu, zůstane pomlouvačem a na cti utrhačem.
*) Vypisuji ze špalíčku písní, které si moje maminka přišívala, jak je o pouti kupovala, na kus plátna.
|
