str. 370
který umí strojem- zachytiti výjevy ze života lidu na Slovensku, kterých I si posud nikdo s takovým citem, s takovým vkusem a s takovou sou-; stavností nevšímal.
Kroj detvanský byl v Českém Lidu vylíčen v ročníku XVI. 1906—7, str. 368 v pěkném článku K. Medveckého, s poukazem na studie krojové o Detvanech od prof. J. Kouly v starších ročnících. Tam odkazujeme pro porozumění obrázkům v tomto čísle.
Obrázky dva (na str. 368. a str. 369.) líčí lid detvanský, jak : v neděli a ve svátek z okolních »lazů«, samot, i několik hodin vzdálených, í přichází na »omši« (na
mši) do kostela v Detvě.
Nechtěli chvíli postáti,
teprve po dlouhých sli-: bech, omluvách chytře
to zařídil p. Em. Málek,
že se na minutku rozestavili a pod záminkou,
že jen předních několik
bude vyobrazeno, poseč-
káli před fotografickým : aparátem. Jsou to typy
a kroje zajímavé a charakteristické.
Dva menší obrázky (na str. 370 a 371) jsou z pohřbu v Detvě, kterých při značném příslušenství okolních »laz-níků« bývá ročně kolem 500, někdy až 2 i 3 denně. »Keď v dome niekto umře, kým neni mrtvola zahrabaná, mužskí všetci chodia s obnaženou hlavou a to aj v treskúcej zime pri 5 až 6hodinovej chôdzi. V ten čas domáci tiež nič nepracujú, ani statok nepriahajú. Smrtný pad krém úradov oznamujú skrze zvláštnych poslov aj na 5—6 mil vzdialeným priateíom. Mrtvolu hneď po vychladnutí odmerajú palicou alebo »oštrukom«, aby sa vedelo, jak dlhá má byť jama vykopaná, tomu hovoria, že »jde s merfuehom«. Pri pohrobe zomrelého zvlášť vefkú váhu kladú na dlhé a časté vyzváňanie a na to, aby v odbe-ranke nebol vynechaný nikto, kto ta patrí. (Kněz čte na pohřbu u hrobu obšírný životopis na rozloučení, »odberanku.«) Truhla je nebarvená, biela a robia si ju pri pomoci susedov domáci. Odrazu vezú za sebou aj náhrobný kríž. Na prostriedku prebitý je dvojgrošník, alebo krajciar. Meno napíšu zväčša len tužkou. Do truhly zomrelého položia jednu polovicu
