sekerou preťatého krajciarnika. Druhú polovicu zahodia? do stavenia.« (Medvecky, str. 199—201.)

Klidný, selankovitý život na salaších na Přední Polaně líčí obrázek na str. 373. Tu se rozhlíží po stádě ovcí mladý pastýř, »holaník« • od časného jara do podzimu se starým bačou stráví tu polovinu života, nastupuje časem místo »valacha« a pak povinnosti báči. »Detvan žije z hory a z velkej čiastky aj v hore. Cez leto bývajú-mnohí za svojimi ovcami po salašoch; v zime rubu a vozia drevo. Na salašoch dorábali predtým výborný sýr a bryndzu, lebo ovce pásavajú po vysokých pásmach Poľany,

vo voňavej horskej tráve.« (Medvecky, str. 157.) Zazpívá si časem teskným nápěvem náš »ho-laník« :

»Ej ovce, moje ovce, majú liate zvonce, retiazke striebolné, srcia mosudzočie.«

Pěkně zachycen výjev, jak jde procesí zbožného lidu detvanského, muži i ženy, do známého poutního místa, do Starých Hor v Báňské Bystřici. (Str. 375.) Připojené obrázky dotvrzují, že turista, který s otevřeným okem a vřelým srdcem cestuje po našich krajích, zvláště na- Slovensku v končinách odlehlých, nalezne

4. Pohřeb v Detvě. Fotogr. Em. Málek. U hrobu.

Milí a drazí vlastenci! Neračte se na mně horšit, že by snad něco zde psané, za sprostnost považovali, poněvadž jinače psáti nemohu, co sprostý člověk, jen výslovně, jaká byla má tíž životní na této světové