klína, i po Vaječném, a pak mi to s radostí odevzdala. Já jí řekl, by to Bůh i těm druhým laskavě na duši i na těle mnohokráte odměniti ráčil. |Na to jdu Sirkovou ulicí. Tu proti domu názvem u pěti korun přes cestu byl na ulici krámek, nepatrný, štoček a nad ním plátěná střecha. Tam prodával starý Jizrael očtené, knihy a starý papír. Já se zastavil, koukal jsem do nich. A tu zahlídnu na zemi státi dva balíky starého papíru. Čtu jeden arch, ono to bylo pravé celé dílo, popsání o základu chrámu a kláštera loretánského v Hajku, bylo to tuze dojemný. Bez velkého pře-mýšlování ptám se, co stojí libra: »Hm, pět krejcarů, pane.« Já spočetl knihy, ono jich bylo víc než celý rys, as 7 neb ošum set archů, a mělo to váhy deset liber. Dal jsem mu 50 krejcarů, a měl tam chlapce, tomu jsem dal kroš, on mi to svázal do starýho papíru špagatem, a já šel potěšený domů, nesl jsem písmo a peníze taky. Došel jsem s tím až k Františkánům. V jedné ruce mně to bylo těžký, požádal jsem ho, by mně ten balík donesl do Kateřinek; a dal jsem mu pět krejcarů od cesty.

Manželka má vzala s hlavy balík a tázala se mně, co to nesu. Já jí tu vypravujú celou tu moji dnešní událost, a také ihned jsem jí odevzdal mé dárky od dobrotivých v trhu žen. »Inu svrchovaný a mocný Bože, pravila, jak podivné jsou řízení tvé Velebnosti, o díky tobě Pane. Milý muži, jaks jen vyšel z domu, byla jsem celá zarmoucená, jak to bude dále s námi dopadat, a hle náhle opět přišla pomoc Boží.« Tu přišli děti ze školy, a ten větší tázal se, co je to v tom balíku na stole, já pravím: »Pro tebe práce, diť si již ošum roku starý, můžeš také něco pracovat.« Zena rozvázala balík, a já mu ukazoval, jak ty archy má překládat ve způsob knížtiček, a on to dovedl. A nežli byl čas do školy, měl jich asi dvě stě přeložených. Já měl z toho radost, že mu to šlo tak rychle od ruky. A žena to prošívala, že ve dvou dnech bylo sedům set archových brožírek zhotoveno.

Žena ke mně praví: »Ale prosím tě, co s těmi knížtičkama budeš dělat.« »Inu prodám je, a kde já ti povím. Od svatého Josefa na druhý týden na narození Panny Marie jde procesí do Hajku. Já poprosím toho zpěváka, by mně co pomocníka vzal a zdarma; on to rád udělá. A při tej příležitosti ty knížtičky, dá Bůh, tam vyprodám.« Ona: »O kdyby to Bůh a Rodička Boží ráčila to učinit a prosbu mou vyslyšet.« Třetího drn šel jsem koupit dverý barvy sajden papír půl druhé knihy a z jedného bylo šest obálek, doma ho rozřezal, na knížtičky dělal deštičky, žena je zase otřihovala. Bylo to velmi krásný jako od knihaře, červené, žluté, modré a zelené barvy. A se zpěvákem jsem již také mluvil. On tomu rád svolil, neb byl již také zletilý pán. Jen když slyšel, že půjdu zadarmo.

Na dva dni před poutí chtěl jsem zkusit radu naší sousedky kramářky. Pravím: Hambu na stranu! a s pomocí Boží vzal jsem k sobě tři balíčky po 25 kouskách, a s nima do trhu. Sotva že jsem tam vešel, tu na mne známé volaly: »Co to mají hezkého, pane Franc, v ruce něco hezkého na prodej?« Já: ano. Tu jsem vypravoval, že to je popis o základě Hájeckého chrámu Páně, a jaký zázračný původ toho byl. »No a co stojí ta knížtička?« Já: »Dva kroše.« To bylo hned: »Dají sem jednu,