mně taky, a mně taky jednu.« Bylo jich v okamžení deset pryč. A než jsem prošel i Zelený trh, já neměl jedinou.

S radostí nevýslovnou jsem šel domů. Velebil jsem Boha, že mně seslal dobrou přítelkyni, která mně tak dobrou radu dala. Dal jsem ženě peníze, ona se náramně divila, zač jsem tolik peněz stržil. Na sebe jsem pamatoval také, bych měl něco pro sebe. Na to druhého dne vzal jsem sebou ostatních pět balíčků, a šel jsem zase do trhu. Tu se mne ze všech stran ptaly, márn-li ještě ty knížtičky, a zrovna mi je z ruky trhaly. Pak jsem šel do Staroměstských řeznických krámů, a zbylo mně jich ze všech asi dvanáct. Ostatní prodal jsem ještě v Zeleném trhu, a ještě nebylo jedenáct hodin.

Přijdu domu, žena se tomu divila. Já rychle peníze schoval v šatníku do mé střínky a zavřel. Na to mně musela žena pomoct všech 28 balíčků do ubrusu dobře složit, a svázat, a v tři hodiny mně je vzal na vůz pernikář, který tam jel, a já mu dal stříbrný desetník na pivo. K čemu popisovat, jak se po cestě dílo, toliko že druhého dne šel jsem s procesím až do Hájku. Tam jsem konal vítání, a po vykonané pobožnosti oznámil jsem, jaké mám na prodej písemné, tiskem nyní vydané o základu Hájeckého kláštera knížky. A pro všechno měl jsem u sebe čtyři balíčky. Také jsem ohlásil, že v 7 hodin u oltáře sv. Antonína počne se svatá noc, a ve 12 hodin svatá Křížová cesta. Na to ve čtyři hodiny bylo požehnání, a po požehnání lidé se rozešli mezi krámy a také do hospody. Já ale vzal pod paždí knížtičky, chodil jsem mezi lidmi. Tu se mně mnozí tázali, mám-li ty knížtičky? Já: Mám! Tu byla zrovna ke mně tlačenice. Já musel se odstranit, oni mi je zrovna z ruky trhali. V půl hodině byly pryč. A já šel do hospody ke kočímu pro jiné. Vzal jsem jich k sobě ošum balíčků. Můj zpěvák mně také pomohl prodávat, a do pěti hodin byly pryč. Teď jsme šli něco pojíst a se napít, já to zaplatil. Za to on byl tak hodný, že mně také několik těch balíčků k sobě vzal, a to ostatní já. Přijdem do hambitů, u oltáře svatého Antonína hořely čtyři velké svíce, které dvě paničky Pražské koupily, a lidu čekalo nesmírné množství. Nyní se započala pobožnost, která trvala do půl dvanácté. Pak jsem přečetl onu knížečku o základě tohoto Loretánského chrámu Páně v Hájku, a pravil jsem, kdo by si ji žádal, že u mne k dostání jsou. Tu se lidé k nám tlačili, oba jsme prodávali. Konečně pro .velký nával musel jsem hlasitě řícti, že již nemám žádný u sebe až ráno. Když se pak zase lidé stišili, započla se svatá křížová cesta, která se po čtvrté hodině nábožně dokonala. A lidé se rozešli mezi krámy, na polívky, též na kávu. Poněvadž je tam tisíce lidu a jen jediná hospoda, že nemůže tolika lidu obsloužit, tak se vaří vůkol celou Boží noc, a prodává. Sotva že zavítal den bílý, a já se mezi lidi ukázal, už jsem byl obklopen od lidu. Netrvalo to půl hodiny, a já měl vyprodáno. Ach! píšu opravdu nepřetvářně, že jsem srdečně Bohu za tu milost vroucí díky vzdal. Pak jsem šel na snídaní se zpěvákem, a platil jsem. Ještě jsem mu chtěl něco dát na penězích, on to nepřijal, toliko řekl: »I požehnej jim toho všemohoucí Bůh, já jim to srdečně přeju!« Ve vosům hodin se opět