procesí 'vracelo. Na zpáteční cestě jsme se stavěli na Bílé hoře na požehnání. A pak rovnou cestou do Prahy. Bylo šest hodin, byli jsme u svatého Josefa, tam bylo slavné požehnání, a pak se lidé rozešli, a já dal také s Bohem všem. Bylo již hezky šero, když jsem přišel domů. Žena mně přivítala, a Petr se první ptal, zdaliž všechno jsem vyprodal, neb je všechny překládal, a slíbil jsem mu, když prodám, že mu něco koupím. »Všechno, milý dítě,« pravím. Žena tu spínala ruce, a řka: »Bože, jak jsi velice dobrotivý. Já myslela, že toho polovici přineseš domů, i budiž za to Bohu čest a chvála!«

Druhého dne jsem dal domácí již ale hromničnou činži, domácí poděkovala. A při tom jsem ji prosil, kdyby se mně v zimě dotkla bída, jako v loni, by mně, co budu potřebovat, poshověla. Ona pravila, že když bude třeba i s parma kroši že mně pomůže, pravíc »s Bohem.« Po obědě šli jsme se ženou do trhu, a koupili jsme, co nejnutněji třeba bylo, také pro hochy školní knihy, a pak jsme se vrátili domu. Chvíli tak sedím v rozjímání, zamyšlení, pak pravím k ní: »Vidíš, ženo, eo Bůh činí, nelze ani pochopiti, jaké to na nás v jednom roce těžké kříže složil; a když jsme již pod tíží kříže klesali, nedopustil na nás, aby jsme klesli v malomyslnost a takřka zázračnou mocí své ruky nám laskavě k povstání podal, a to skrze lidi, jenž vnuknutím jeho nám spomohli. Teď doufám Boha, že již více do tak hrozné bídy neklesnu. V letě budu pracovat, a v zimě budu prodávat písmo, jak mně radila sousedka. A taky ještě zejtra poprosím ji, by šla se mnou asi čtyři knihy toho tisku,. jaké písně neb modlitby jdou nejlépe na prodej, a při tom se hned optám i na kalendáře. Jen kdyby mně Bůh dal sílu do té ruky, abych zase mohl něco dělat.« A tak jsme se všelikými řečmi bavili až do samé tmavé noci.

Částka druhá. Prvni mé spisováni, a prodej písní při flašinetlu. A co mně dále potkalo v roce 1848 před a po zbouření Pražském. Měsíc září schyloval se ku konci, když jsem požádal onu sousedku, by se mnou šla to písmo nakoupit, že jí dám na kávu, a ona ochotně šla. Tam pak mně představila co nového kramáře, a počala mně vybírati všelikeré nábožné písně, koledy, písně domácí, sen Panny Marie, sedům zámků, slovem asi devaterého rozdílu. Já to zaplatil. Po cestě mně všechno řekla, co a zač mám prodávat, a já jí opravdu za cestu zaplatil. Přijdu domu, žena se dala do smíchu, pravila: »Člověče, tys toho nakoupil jako nerozumnej, vždyť to ani za celý rok neprodáš.« »No (pravím), budu vidět, co jsem za to dal, to předce dá Bůh, schledám. Chleba to nejí, ať to leží, však ono se to nikdy neztratí. Budeme to zkoušet.« Vše jsem si složil. Co bylo archové, sešil jako knížtičky, a půlarchové slepil. Na zbytek dal jsem všelikerých barev pásky, by to bylo slušnější. A šel jsem asi za tejden zkoušet své štěstí do trhu. Ale díky Hospodinu, šlo mně to dobře, já hezky prodal. G. k. policejní strážník se mně ani nevšímal. Nebo toho času nebyla taková přísnost, jako nyní jest. Asi v dvě hodiny s poledne přišel jsem domu, a hned jsem si přikoupil, co bylo potřeba. Přišel jsem domu, žena se tomu velmi divila a pravila, že již měla strach, proč tak dlouho nejdu. »Ö milá ženo, to je vejnostní živobytí; jak pak kdybych měl