* Národní písně pro koncert. (Pí. M. Č. v H.) Souhlasíme úplně se steskem, že naše píseň národní jest opovrženou Popelkou na koncertech, při zábavách zpěváckých spolků a pod. Nastačí stále omílati dvě tři písně, kdy pokladnice národních písní československých nabízí na výběr sta a sta veselých i zádumčivých písní. Pravda, že by se přednes jednotlivých písní stal poněkud jednotvárný, ale i tomu nyní jest odpomoženo. Doporučuji na zkoušku něžnou skladbu: »Jeník a Andul k a, vesnická povídka z českoslovanských národních písní, sestavila Milada Š,imá oková, hudebně upravil a harmonisoval Jan Mal á U, nákladem. Fr. Šimáčka, 19.09, cena 3 K 60 h. Cituplné autorce, dokonale obeznámené s písněmi lidu českého, podařilo se s jemným vkusem seskupiti v poutavé výjevy ze života lidového obrázek štěstí dvou milenců, jež vypučelo z vroucí lásky od malička (I. Mladá láska). Bouřlivou prehánku ve věrném milování, zdánlivé překážky pro chudobu, vystřízlivění furianta, stesk a žal po nezapomenutelném potěšení líčí spisovatelka v druhém výjevu. »Andulka se brání« (III.) nátlaku rodičů, kteří ji vnucují ženicha bohatého, zatouží po Jeníkovi a hořce hořekuje. Po škádlení, nasazování známých a popuzování vyjasní se mezi milenci (IV. Smíření). Nyní to jde z veselá. Muzika o posvícení, všecko jásá, juchá, vejská. Trochu ještě výčitek, drahoty, caviků — ale to všecko kratičko, Jeník s Andulkou jdou k oltáři (V. Svatba po posvícení). Jak obsah naznačuje, děj prostinký uměla Milada Šimáčková rozvésti a osvěžiti v přirozené výjevy, jež se znovu a znovu po venkově našem opakují, a jež přece jen v této úpravě (s procítěnou náladovou hudbou mistra Maláta) vždy vzbudí zájem a pozornost posluchačů. Hudba působí svou roztomilostí, jak vhodné a promyšleno líbezný věnec písní uvila tu autorka v celek lahodný, dojímavý, kdy při každé písni rozezvučí se Vám v zadumání hejno upomínek, jež oživují tísnivým steskem nebo zase blaženou slastí chvíle prožité, uplynulé, podle tklivé nálady nebo vábivé