zachovávajíce při tom postavení »bočné«, honí se kolem řad. Hudba stále opakuje to, co v repeticích označeno, tak dlouho, dokud tančící se nechytí. Stane-li se tak, hrají zakončení a tančící pár postaví se na druhý konec řad, při čemž celé řady posunou se o jedno místo k hudbě blíže. Totéž tančí ostatní páry, až se všichni vystřídají. Ke konci, jelikož všichni dosti dlouho stáli a byli v nebezpečí, že jim nohy stuhnou, tančí rychlou polku několikráte do kola. Tím dostalo se příliš tance chtivým náhrady nějaké za bývalou trpělivost a nečinnost.

V některých krajinách místo polky zakončují »Kaplanku« tancem, zvaným »Líbánka«: Když se byli všichni v »kaplance« vystřídali, spojí se v jedno kolo, a jeden tanečník neb tanečnice zůstane stát v kole s přichystaným bílým šátkem v ruce. Mezitím kolo se točí v pravo, potom v levo. Na dané znamení, jež dá uprostřed kola stojící bílým šátkem, zastaví se kolo. Mezitím již vyhlédl si tu »svou« nebo »svého«, prostře bílý šátek před svou vyvolenou (vyvoleného) v kole, poklekne, vznášeje tím upřímnou prosbu o jedno sladké políbení. Dáma přiklekne též a splní jeho přání. Po tomto obřadu vstanou oba a tančí v kole polku a kolo mezitím otáčí se střídavě v pravo nebo v levo. Potom vystřídají se i jiní.