str. 404
Divy parní šily. Stroj na přepalování žen. Leták vydaný.v Praze r. 18S7.
naříkajíc na starého, že chce tak ráda mladého, jako i on pěknou ženu, můž-ii ho dát též v proměnu Mistr jí tu odpověď dal, že mužův nepřepaioval jak živ, nežli staré ženy, tu ona křičela velmi: Aby ji tam zlehky spustil, jistě v třetí den vypustil, nebo sto let z stáří -byla, hrozně tam v té peci vyla. Já nechtíc tu dél čekati, káži mistra povolati. Hned o té peci ptám se ho, můžli též dovésti toho, a se mnou se vypraviti, bude dosti díla míti.
Také i zde v této zemi, že by mnozí rádi velmi mladé ženy z starých měli, i dost mnoho dáti chtěli. On mi na to odpověděl, že by dávno o tom věděl. Ale mu možné nebylo: »Mám (prý) já nyní zde dílo, tak do času některého, avšak chci pošetřit toho. Co nejdřív k ,vám se vypraví« i tam jich něco přepálím.« Potom se ho ptám na cestu, která jest k hlavnímu městu, zda bych moh šífy najíti, a domův se zas plaviti. Tak jsem se vesele vrátil, odpusť mi, oč jsem se skrátil.
|
Stará škádlivá a zábavná rozprávka o peci na přepalování žen byla upravena po vynalezení parních strojů v obrázek, vydaný v Praze r. 1857, s textem českým a německým, jak se přepalují ženy parou, strojem. Topič, zřízenec, který stařeny do výhně strká, úředník v uniformě, který objednávky přijímá, všichni jsou zahrnováni žádostmi žen belhajících, o překot se deroucích, aby každá dříve dostala se do stroje divotvorného. Na pravo z otvoru již vychází sličná panna, kterou vítá zřízenec zrcadlem, aby se podívala na změnu, a oblékla se, vyšňořila, jak jiné družky omla-
|
