Tak napsal jsem původně do této studie. 0 prázdninách 1908 dostalo se mi potvrzení toho na Rožmitálsku. Zapsal jsem tam píseň melodicky příbuznou, se všemi texty zde uvedenými a mnohými dalšími,

Deklamace byla tak určitá, že nepřipustila žádných pochybností. Zcela tak. jak jsem na schématu rythrnu »svítáníčka« naznačil, ani stopy po akcentovaní první doby v druhém a třetím taktu. Po dlouhé notě (ži) nastupovala jakoby oddechová pausa, po níž následovala prízvučná nota (jdě-), ačkoliv jest to třetí, tedy lehká doba taktová. Zmíněná mezera často byla vyplňována slabikou »a« zpívanou, jak naznačeno; patrně vliv dudácké variace, která tohoto druhu ozdoby neustále užívá. Poněvadž rythmus následkem zpívání bez průvodu mohl býti uvolněn, činilo to někdy dojem až recitativní. A skutečně nic nebylo by bližšího, než zapisovati a Vykládati rythmus tento jako čtyřdobý s oddechovou pausou mezi takty :

Nežr dle sdělení obou zpěvaček, od nichž jsem píseň tuto odděleně zapisoval, píseň tato se tančila, byla velmi oblíbenou (o čemž svědčí množství textů) a tančila se »do kola, tak jako valčík«. Tím jest jednak zaručeno přesné rythmisování té písně, jednak dokázán třídobý její takt. Rythmus slovní jest s ním ovšem v rozporu : v tom právě jest podstata »rythmu svítáníčka«, jež takto zjistil jsem i jinde, než na Chodsku, kdež nemohl jsem míti o jeho existenci pochybnosti. Tak dokázána empiricky oprávněnost toho, že jsem rythmus svítáníčko, původně na Chodsku nalezený, hledal a nalézal i jinde, na př. v písních sbírky Erbenovy.

Vedle textů »My jsme ženy« — tentokráte »Hoděmyšsky« :— zapsal jsem tyto, zřejmě svatební (opakování nebudu značiti) sloky :