str. 444
Seber holka, co je tvýho, pudeš (z) svýho do cizího.
Já už jsem si všecko vzala, šáteček jsem tam nechala.
Ten šáteček na památku, že jsem byla z toho statku.
Tu je cesta, tu je druhá, rozlučme se, moje milá.
Já už jsem se rozloučila, otce, matku opustila.
Otce, matku i přátele, přidržela jsem se tebe.
Budeš li mnč, muži, bívat, já nebudu s tebou líbat.
Budeš-li mě ubližovat, já si pudu postěžovat.
Po cestičce k svej matičce, chovala mne v poduštice.
|
Dále pak :
Družbo, družbo, mládeneckú ! Dej si pozor na družičku.
Jesli ty si pozor nedáš, přijdeš vo ni, jen se nadáš.
Družba stojí v sirým poli, vo družičku se nebojí.
Co udělal družba droužce, vona plače na zahrádce.
Já jsem jí nic neudělal, jenom jsem jí hubičku dal.
|
Všecky tyto krásné verše (z nichž mnohé asi jsou improvisovány nadanou melodii) deklamují bezvadně v rytbmu »svítáníoka«, ač byly tančeny »jako valčík« (jemuž odpovídá daktyl). To je též ukázka toho, že o rythmu lidových písní se stránky jedině textové (tedy o jich »metrice«) mluviti a bádati je věc úplně planá, což, jak se zdi, dosud někteří literární badatelé nepochop ují.*) I když se tak něco »vyzkoumá«, je to pro podstatu lidové písně mrtvá věc.
Konečně máme písně, jež trojtaktový úryvek »svítáníčka« opakují třikráte. Jest to známá ballada »To pondělí po neděli česal Heřman koně vraný«, v níž takto trojdílnost balladická, na kterou O. Hostinský upozornil **) iest provedena.
•) Viz na př. podobný článek J. Letošníka »O rytmu lidových písní če- ských« v »Národopisném Věstníku« 1U07. Dokonce máto býti kritika známé slati Hostinského »O prosodii . ..« v témž časopisu dříve uveřejněné.
*¦) »Písně o kalině, o žnečce nebo pasačce, o sirotkovi a j. v. s příbuzenstvím svým«. C. Lid. roč. V.
|
