Směs.

* O hromovém kameni. Než jak pak je to s hromovými kameni? Sprostý lid provozuje s těmi kameni mnoho pověr, a myslí, že s bleskem, neb hromem dolů lítají. K těm pověrám mohly rozličné yěci příležitost dát, mezi jinými, když se podivní oučinkové blesku pozorovali, obzvláštně, jak cihly ze střech shodil a roztřískal, okna roztloukl, dříví, a stromy roštípal, stěny provrtal, a t. p. v. Dál nalézají se někdy na těch stromech, do kterých hrom uhodil, dlouhé černé čáry, které od shora dolů po stromě jdou, a dostatečně ukazují, že vpáleny sou. K tomu přichází, že skutečně náhodou na těch místech, kde blesk škodu spůsobil, jistí špičatí kameni se našli, a neprávo za příčinou toho se drželi, bez povážení, že dvě věci spolu a na jednom místě bejt mohou, a proto předce jedna druhé příčinou bejt nemůže. Dokonce v pověrách tak daleko se přišlo, že se myslilo, že ti kameni pomalu v povětří se plodějí a bleskem ztvrzují, bez povážení, že, kdyby i takový hromový kámen k svému zplození jen nějakého času potřeboval, předce by v povětří nemohl viset zůstat, nýbrž_ spadnout by musel, dřív nežby bleskem ztvrdl. Než abychom se při těch pověrách dlouho nezdržovali, tak vězte, že nejvíc takových hromových kamenů nic jiného není, než obláskový, křesacích, sirný, a těm podobný kámen, který se na mnohých místech v zemi i na zemi nalézá. Někteří, a ti nejobzvláštnější takové kameni vyhlížejí právě jako klín, aneb sekera, a obyčejně mají díru v prostředku. Takové kameni se nalézají často v starých hrobích. To sou kameni válečné sekery, kterých se za starodávna užívalo ; zbroj starých předků, kterou buď na dřeven-ném topůrku, aneb v holé ruce drželi, a jí proti svým nepřátelům bojovali, aneb zdaleka házeli, proto se bojovníkům do hrobu dala. K smíchu je to, když mnozí lidé veřejí, že, kdo takový kámen v domě má aneb pří sobě nosí, skrze to od hromu bezpečen je, též, když se vemena kravám tím kamenem potřou, aneb dokonce skrze díru takových kamenů dojejí,. skrze čáry ztracené mléko zas dostanou a t. p. v. Než co je po těch pověrách. (Měsíčný Spis k poučení a obveselení obecného lidu 1787 str. 471—3.) — Z toho vysvětlení bouřky každému jest snadno seznati, jak nepravé jest domnění těch', kteří myslí, že pak, když uhodí, kámen s tou největší prudkostí s povětří se shodí, jemuž hromový kámen říkají. Takové kameni, jenž se v zemi sem i tam nalézají, jsou celý hladký, obyčejně jako klín vyhlížejí, a v své hlavě mají okrouhlou díru. Ta jich způsoba již dostatečné dokazuje, že před časy od starých národů jsou uděláni, kteří jich jako zbraně v rozepřech svých, neb také jako nožů k svým obětem užívali. Jest také zcela nemožné, aby se takový tvrdý a těžký kámen v povětří mohl zploditi ; a poněvadž jest blesk elektrický paprslek ; nemůžeť s ním hromový kámen sletěti. Kdyby skrz takový kámen bleskem se rostřískáli stromové, musílby jim i člověk v kusy býti rostřískán ; ale nenalézáť se na takovém zabitém ani znamení rány. Všecky tajné moci, které hromovému kamenu přičítají, že ku