»Světem jdoucí«.

Tak říkali v jižních Čechách lidem, kteří za živností chodili po vsích. Byli to: Pometláři prodávali košťata. Slovenský s klink ař roznášel zboží skleněné ve velikých koších na hlavě. Popelář sbíral pro mydláře do vozíku popel a dával za věrtel čtvrtku mýdla. Brusič (šlejfíř) brou-sívá nůžky, nože a břitvy. Paraplář prodával a opravoval deštníky. Peckáři přiváželi na vánoce sušené švestky a hrušky, za něž nejraději brali suché houby. Korenárka přicházela do vsi v létě rok co r&k\ V nůši na zádech a v koši na ruce měla plno všelikých čerstvých i sušených bylin, mastí a léků. Všude ji rádi vídali, a hospodyně zásobovaly se léčivým korením na celý rok. Vlasaři přicházeli do vesnice, aby za několik krejcarů zbavovali ženy a dívky jich vlasů Někdy zabloudili do vsi též komedianti, již provozovali umění své buď na návsi nebo v hostinci. N«jraději je ovšem vítaly děti. Zvláštní stanovisko v této společnosti zaujímali různí krtičkáři, krysaři a myšaři. Pomáhali hospodářům nejen od rozličné obtížné havěti, ale zabývali se též tajemným léčením lidí a zvířat. Také cikáni a cikánky bývali po vesnicích dosti častými hostmi. Cikáni prodávali řetězy, sekery a nebozezy, cikánky nerozumným ženám vykládaly karty, hádaly z dlaní a čarovaly. Při tom ovšem cikáni i cikánky kradli na co přišli. Dráteníci drátují nádoby, prodávají plechy a zboží drátěné. Kmínaři prodávají po vesnicích kmín. Semínkáři roznášejí různá semena (řepy, jetele, mrkve) a pro děti mívají »sladký dřevo« nebo »sladký hořký«. Octaři vozívají öcet ve velkých sudech a prodávají jej na džbánky. Husáci přicházejí do vesnice po žních a kupují od hospodyň odrostlé husy. Židé chodívají po vesnicích s ranci a kupují všeliké druhy peří. Kominíci jsou dosud postrachem vesnických dětí. Matky a chůvy strašívají jimi děti, říkajíce o nich, že sídlí stále v komíně. Peciválové byli zajímavými figurkami našich dědin. Celí umounění potulovali se ode vsi ke vsi, aby opravovali a vy-mazovali peci, ve kterých se někdy i vařívalo. Vedle již vyjmenovaných přicházeli do vesnice různí »muzikanti«, jako kolovrátkáři, flaši-netáři, harfenícia šumá ř i, kteří za chvilkovou produkci svého pochybného stroje nebo umění dožadovali se nějakého daru.

Všechny tyto osoby, jsouce pro dětský svět venkovský čímsi neznámým a tajemným, budily u dětí přirozeně zvědavost, již hleděly všemožným způsobem ukojiti. Příchod každé do vesnice stal se hotovou událostí, při níž ovšem dětská obec vždy musila a musí míti své zastoupení. Srv. Jihočeské Listy 1908, č. 14.