str. 456
15. Skví se ze spravedlnosti, a i trůn jeho velebnosti, ctí vše jeho národností, sláva jeho Veličenství.
16. Však naši záhy navštíví, blaho dáti jest dichtivý, rány války nám zahojí, neb jest ke všem milostivý.
17. Skroťme tedy naší žalost,
proměňme jí na vždy v radost, Cest i život nelitovat, za krále vše objetovat.
|
Dr. Čeněk Zíbrt:
J. A. Komenský o dětských zaříkadlech a říkadlech.
VInformatoriu školy mateřské, vydané nákladem Dědictví Komenského od prof. Aug. Krejčího a Dra. J. V. Nováka, 1908, na str. 47-8, kap. VIII, zapsal Komenský několik zaříkadel a říkadel dětských, podnes kolujících s malými obměnami v lidovém podání:
K ostrému a hbitému vypovídání můž se jim (dětem) nejspíš žertem pomoc činiti; ku příkladu: »Nu, kdo lépe (neb spěšněji) vypoví: Petře, nepřepepři pepřem pepřeného vepře? Item prav: Železo zaželezilo-li je se či nezaželezilo? Též: Rci: Nabuehodonozorova socha!
Moravské chůvy, když dítě upadnouc neb zavadíc někde a urazíc se pláče, těmito rytmy je kojívajj:
Panca, lanca, kus mazanca; kdyby to robě sedělo, toho by nemělo!*)
|
»Kuta (kočka) lysá,
kde's běhala?
Do kuchynky.
Co's tam měla?
Tři buchynky (bochníčky).
I hle, kdyby děťátko sedělo,
toho by nemělo!«
|
»Cundy, cundy, cundičky, dal nám Pán Bůh ručičky, aby nožičky běhaly, a ručičky dělaly.«
|
A vidí se patrně, že se to dětem líbí; protož se jim toho přáti má; to zajisté jest skloňovati se k mdlobě přirození.
*) Srv. jiné doklady staročeské, jež jsem uvedl v knize Seznam pověr a zvyklostí pohanských, v Praze, 1894, zaříkadla. Poličanský zná začátek: Ve jmě ranča, kus mazanca atd.
|
