Stará píseň »Hanácká«.

K hojné literatuře »hanácké«, s pilností již od prvopočátku v > Českém Lidu« snášené, můžeme přidati nový dokument, jakožto snad vítaný příspěvek ku osvětlení a líčení života i povahy onoho zvláštního a kdys tolik proslulého lidu, obývajícího úrodné roviny moravské kol Olomouce daleko široko na všechny strany podél řeky Moravy na jih za Kroměříž až na odlehlé Vyškovsko.

Jest to píseň na Hané známá pode jménem »Hanácká«, v níž zase, jakož tomu i v jiných známých, srdečně zamlouvá se nám nejen milá prostota, ale i oprávněné sebevědomí starých Hanáků a jich bodré vynášení se nad všechny sousedy; žádný z nich (dle písně) nemůže se vyrovnati Hanákům ani zámožností a úrodností kraje, krojem, zvyky a vůbec celým životem domácím. Proto také Hanákovi krajem nejkrásnějším jest jeho rodná krajina, jejíž úrodnost způsobuje, že Hanáci mají »hojnost chleba, bochet, foroto kaše.« Avšak i to není bez přičinění, neb Hanáei nelení si pilně pracovati na svém poli a také žádní hanáčtí sousedé nejsou prý tak »svedeni k práci«, jako Hanáci. Dbají pilně o dobré obdělání pole, pečují o výchovu dobrých koní, o něž ve dne v noci se starají, začež pak mohou se také ukázati o .svatbě, jako nikde jinde, když sobě zapřahnou šest čerstvých koní a hrdě vezou nevěstu. Avšak i ženy velmi se přičiňují; umí nejen >dobry vdolke a bochte pict«, ale i »dobry sere a starý tvaruške* na podiv dělati, jakož i domácnost udržovati v čistotě a pořádku. A přidá-li se k tomu ke všemu ještě hanácký kroj, kdož tu ještě může měřiti se s Hanákem, když on každý den a v každé práci vykračuje si v červených gatích, což dovolí si jenerál jen v parádě? Což divno když to vše se uváží, že Hanák s vysoká hledí na své sousedy!

*Hanácká« do nedávná zpívala se velmi horlivě a do dnes ještě tu i tam si na ni vzpomenou a zazpívají. Ježto však podepsanému podařilo se získati píseň v takovém rozsahu, jak dnes snad nikde není známá a nikde se nezpívá, doufá, že otisknutí její bude tím vítanější.