Předchozí 0019 Následující
str. 2
3. Žádni naši hraničani, Ohře. Slezace,

Češe ani Rakóšani

ani Poláce

nesó tak svedeni k práce

jak me v Moravě Hanáce

a náčeni k ní potřebný

zdědí si všece.



4. Nenande se meze němá takové jonák,

co be sám jel šesti koňma jak jeden Hanák tenkrát, dež jede s nevěsto svým bičem práská cesto, koně jemo sčerstva kráčí, jak jim poróčí.



5. Země Moravská se chválí velmi velece,

neb se v ni mnoho nachází pěkné pšenice, roste nepěknéši sice nedaleko Holomoce, o Krčmáni, Nelešovic, Hrobyho Tence.



6. Tež tade hanácky žensky só módrj robe, znajó vařet dobry jidla a češtit jizbě pěkně bilo veléčijó, Slezanke o tem nevijó, bochte, vdolke, magarónke opict omijó.



7. K terno též hanácky žensky ba e ceroške

znaji dělat dobry sere, starý tvaruške, tak jich mnoho zhotovijó až jich do Brna vozijó, až se jim brněnsky žensky e podivijó.



8. Hanák má červeny gatě, to se o něm ví,

neb on se muže verovnat

jenerálovi,

oni též červený majó

dež parádo drživajó

a Hanáce v každé práce

jich ožévajó.



9. Meze nama Hanákama só dobry koně, ale me se ve dne v noce staráme o ně. Omime jich dobře česat, pro ně dobro sečko řezat, pást a krmit, dobře honit a veočovat.



10. Ohře só sami lenoše nezvekli práce.

Nechcó tak chleba dobévat jak me Hanáce, dobetkem obili mláti. mnoho skazi a potrati, neb oni svéma ódama neradi kláti.



11. Ohře též nemají k práce žádno sekero,

neb jim dřivi na pálení voli na...

pře kravěncích všecko vaří, zasmažojó véco smaži a tak beze všebo dřiví sobě kochaři.



12. Ve své sprostosti Poláce dobryho srdce

a Slezáce v svojí práce bedliví velce. Cech je falešnyho srdce, hledí ošedit Moravce, nebo só od přerození velmi fortelni.



13. Rakóšan si mnoho mesli, je hladné decke,

proto nosí v kapce žečko, nuž a vidlečke. Dež někam od domo jede, neb do kraje vino veze, k jídlo má v kepce náčeni, a co jest néni.



14. Řeka Morava zvlažuje naše krajino,

neb me od ni Moravjané vzale sme mino, velký době rostó pře ni, které só až k podiveni, neb k páleni třecet sáhu ze stromo činí.

Píseň, jak zde podána, zapsal si 12./1. 1. 1865. do sešitku mezi jiné písně dědeček pisatelův, Jakob Hrubý ve Strnkově na Šternbersku na Hané, a dnes nesnadno říci, zda se tehda skutečně tak zpívala neb


Předchozí   Následující