několik zpráv ještě o příslovečné zálibě Hanáků v dobrých koních. Jest jisto, že se tolik nikde nepečovalo o koně, jako právě na Hané. O tom zvláštním zjevu zmiňuje se zvláště Volný ve své Topografii Moravy, ukazuje číslicemi zvláštní tuto zálibu, kterak na úkor dobytka hovězího chovalo se příliš mnoho koní. Tak na př. na panství kláštera Hradiště kolem Olomouce měli Hanáci všech koní 2698 kusů a dobytka hovězího é92O, tedy ani ne dvojnásobný počet. (Kraj Olomoucký Volného Topogr. vydán 1839.) Poměr tento, neb vlastně nepoměr, daleko podivnějším jeví se na příklad na panství Kroměřížském, kdež poddaní chovali 2211 kusů dobytka hovězího a koní 3543 a na Lipenském panství 339 kusů hovězího dobytka a 1651 koní! (Kraj Přerovský vyd. 1835.) Ještě před 10—15 roky na mnohých gruntech hanáckých obdělávali čtyřmi koňmi to pole, na něž dnes dobře vystačí se dvěma.

Také Volný chválí nejlepší pšenici u Velkého Týnce, přidávaje k tomu Kojetín a Senici na Olomucku.

Méně snad pravdivou jest píseň o velké pracovitosti starých Hanáků. Pohodlnost hanácká byla příslovečná a můžeme uvésti slova ze Schwoyovy »Topografie v. Mahr.« (z 1. 1793), kterýž jsa hospodářským úředníkem na panstvích mezi Hanáky, mohl věru dobře sám se o tom přesvědčiti. A ten vyznává, že největší blaženost Hanákova spočívá v hojném pivě, buchtách a — odpočinku. (Olm. Kreis 278.) To se ostatně všeobecně vypravovalo.

Celkem v celé písni »Hanácké* najde se dosti příspěvků pro líčení povahy i života hanáckého ve století předešlém, kdy už rázovitost hanácká znenáhla od pominutí roboty počala se klásti do hrobu se starší generací a to tak rychle, že na př. na Olomoucku dnes marně bychom se snažili hledati po osadách hanáckých to vše, co líčí se v písni, od kroje počínajíc až k onomu rázovitému humoru i všemu, což Hanáky činilo tak zvláštním druhem obyvatelstva Moravského, »jenž se od ostatních obyvatel zcela odlišuje*, jak to vyslovil zmíněný Slezan Schwoy ve své Topografii. To vše už sluší minulosti, a onen Hanák, jak jsme zvyklí si ho představovati dle různých knih a zpráv, dnes už jest jen Hanákem historickým.

Upozorňovali jsme v Českém Lidu (srv. Český Lid XVIII. ě. 10.) na

záslužnou činnost musea krajinského v Soběslavi, řízeného se

vzornou horlivostí a s vynikající odbornou znalostí od p. řed. K. Lustiga, jehož veliké zásluhy jsme ocenili i kladli za skvělý vzor pro musea krajinská. Museum v Soběslavi redakcí K. Lustiga vydalo v krátké době svého trvání (zal. 1897) již dvanácte nákladných, illustrovaných publikací,