nebyl žádnej, jen ta od rána polévka a každému jsem dal k tomu kus chleba. A matka šla domů k obědu. Teď jsem tu byl samotnej z dětma, tisíceré se mně myšlenky křižovaly v hlavě. Peníze žádný, to bylo mé jediný štěstí, že jsem doma měl asi dva tucty kalendářů, všelijaké kroniky, modlitební knihy, slovem porozdílné tiskové zboží, co jsem v letě do zálohy na zimu si nakoupil. Odpoledne pravím: »Poslechni Vincku, já bych rád šel večer něco odprodat, nebo nemám docela žádný peníze. Nebudete se tady bát.« »Ba ne, tatínku, Karlíčka si dáme mezi sebe, a když bude chtít spát, tak ho dám ležet, a my budeme čekat, až oni přidou.« Já jim s Pánem Bohem uvařil večeři a po pátej hodině jsem odešel. Přišel jsem na Karlovo náměšti, projdu skorém všechny hostince. Vzal jsem sebou do šátku 6 kalendářů, a do kapec jinej tisk. Prodal jsem přece něco, ale kalendář ani jeden. Myšlenky mé byly stále doma u dě-tich. Co dělat, i šel jsem k Myslikovům. Tam sedělo v zadu několik vážných hostů. Přijdu k nim, a ukazuji jim, co vše prodávám. Jeden pán prostředního stáří lecos si vybral, a nesmlouval, druzí se mu smáli. Ale on pravil: »Musíme podporovat literaturu.* A ty páni druzí ze žertem svým přinutil k tomu, že si taky leeos vybrali. A při tom jsem ještě prodal tři kalendáře. I s radostí šel jsem dále, ještě asi na tři místa, a kalendáře byly pryč, a něco jiného také písma. S potěšeným srdcem jsem chvátal domů. Větším chlapcům jsem koupil každému za kroš buřta,, a malému Karlovi páreček. Bylo právě devět hodin, já klepal na okenice. 5'Kdo je to?« »Já, jen otevři.« Druzí dva radostně volali: »A tatínek již je zde.« Hoch mě otevřel, druhý dva byli hned u mě. A první slova byly malého Karlíčka: »Co nám přinesli ?« Já dal hned malému párek a druhým po buřtu. Vidím, co ti dva chlapci za ty tři hodiny udělali práce. Já si sed, chlapec mimo mého nadání rychle otevřel troubu, tam měl hrnek s polévkou, co zbyla od večera. I taky mě dal talíř na stůl,, já ale byl jistě hladověj. Povídá: »Tatinku, já si na to spoměl, že jim nebožka v zimě maminka vždycky dávala do trouby polívku a říkávala,, až tatínek přijde, on se trochu zahřeje. Já to dobře pamatuju.« Ta spo-mínka na matku bolestně stísnila srdce mé, že mě až slze polily. Pravím: »Za to si hodnej, že máš děje matčině na paměti. Jen buď hodnej, nežli ňákou hospodyni si opatřím. V domácnosti buď opatrný, by nám žádnej' nic neodcizil. A teď se pomodlete a jděte spát.« Já jim ustlal, a Karlíček ležel se mnou. Ráno obyčejně rachotěji vozy, již od pěti hodin zrovna okolo okna. Já se probudil, a rozžal svítelnu, kouknu pod kamna, vidím' dříví rozštipané, a i třísky nadělané k rozděláni ohně. Součtuju si, co jsem uprodal a co zase musím přikoupit. Ale to by mi nebylo stačilo na mou domácnost. Místo šesti kalendářů přikoupily se jen tři. Tu po šestej hodině zbudím Vincka, povídám: »Dnes vám uvařím kávu k snídani, už. ste ho tejden neměli. Oblekni a sneseš to, ale tiše, ať se ty druzí pyšněji, až se probuději, že mají kávu k snídaní.« Asi o půl osmej hodině-přišla babička ze sestrou pro prádlo. Teprve se zbudili, oblekli se a pomodlili, dostali kávu a každej housku. Malej se rychle ptal, je -li svátek,, proto že ve všední dni mívají do kávy chleba. Babička jedla s námi, pak