Předchozí 0026 Následující
str. 9

se dětieh: Byla zde babička? Oni pravili: »Ano! Já právě rozdělal oheň. Ptala se mě, co budeme snídat. A já ji řek, že míváme obyčejně polívku. A ona pravila: a coš kávu ne. Když tatínek nemá peněz. Já oškrábu brambory a maminka má venku jišku velikej koláč, a krupici v někerým pytlíku. Tak nám uvařila polívku, a já ostatní dal do trouby. A také ustlala postele, pravila, že jde do kostela.* Já jej výslech, a pravím: »Milý Vincku, teď budeš ty chudáku doma hospodařit, když nám Bůh matku vzal.« Tu jsem mu leeos rozkázal, jak se má chovat, když doma nebudu. Krám by měl vždycky na oba západy zavřenej, a žádného cizeho do pokoje nepouštěl, jenom babičku, a ta by se mu dříve u okna ukázala. On mě to slíbil. Tu přišla má matka, já ji přivítal, a děkoval jsem jí za tu ranní návštěvu a práci. Pak jsem ji prosil, by mě neopouštěla, a dle možnosti své, ty dítky, když já půjdu po živobytí, každý den na-


Č. 8. Průčelí statku, Blatského.

vštívila. Ona si vzdychla, pravila: »Milý* synu, já ti srdečně věřím, že ti nyní nastane velká starost. A letos tak brzy na čtrnácte dní před Vánoci počinaji takové zimy, a já jsem tak churava. Jak pak až přijdou velký mrazy. A s Kateřinek je sem hodně daleko, ale když mě Bůh zachová, já sem budu denně docházet.* Co tak s matkou mluvím, přijde ta žena, co si vzala to děvče mé na hlídání. A měla ji na ruce, obalenou v peřince, a ze smíchem praví: »No tatínku, podivaji se, to sem ňáká holka celá bílá, ne?« Já jsem se teprve upamatoval, že je tam dítě již šestej den, a že jsem jí prádýlko žádný nedal. Pravím: »Milá pani, já na to docela zapoměl.* Otevřel jsem prádelník, a ona si vzala, co potřebovala i také plinky. A pak dí ke mě: »Ale tatínku, už jsme dva dni nedostali na kašl.« Já prohledal všechny kapey, chtěl jsem jí dát na třetí den, by se nestala ňáká pomluva, ale chybily mi dva kroše, ty mě dala matka. Pak pravím: »Ale Bože, je tu tolik prádla.« Na to dí matka: »To se mnoho nestarej, to ti vypere Anna, já jí řeknu, a ona si proto přijde zejtra.* Tak s tou řečí se přiblížilo poledne. Chlapci pilně dělali, oběd


Předchozí   Následující