pravím, že celou cestu jsem zármutkem žalostně slzel. Přijdu domů, velkej chlapec seděl u stolu a menší u něho, dělali ty hračky. Malej Karlíček pěti lety, první byl u mne, a ptá se mě: Tatínku už měla maminka

Č. 6. Štíty Statků ve Bzí (Blata).

Č. 7. Štíty statků ve Bzí (Blata).

funus? A druhý již moudřejší, mne počali těšit: Ale tatínku, neplačou, to už plátno nic nejní. My se budeme činit, aby byli panáky hotovi, aby měli peníze. Co já měl těšit ubohý děti, oni chudáci těšili mě. Tu ptám