děti, bejt bez žensky. Proč sobě ňákou starou ženu nevemu k těm dětem,, by jim aspoň to jídlo připravila. Já ji na to odpověděl: >Ale můj Bože, když. se nají čtyři, ta pátá by se také najedla. Ale já o žádnej takovej ženě nevím.« Ona praví na to, že mi takovou zaopatří. Že je asi sedumdesát let stará, ale při síle, že ještě chodí k jedné paní pomáhat prát. Ta že by mě na ty děti vyprala, i lecos na ně spravila. Že nedaleko odtud zůstává a platí tejdně činže těm lidem 30 krejcarů. Že mě ji přivede, bych si sám s ní dále promluvil sám. Já byl tomu povděčen, slíbil jsem jí na kávu, ona odešla. Netrvalo to ani půl hodiny, již tu byla s tou ženou. Promluvil jsem s ní, a ptám se jí, jesli by zde mohla býti také v noci, že já chodim večer po hospodách prodávat, a někdy přijdu v noci. A těm chlapcům že je předce jen samotným smutno. To že může bejt ještě třeba dnes. Pravila: »Já mám postel a truhličku, jednu židlici, to je můj celý nábytek.* Já ji hned ukázal místo na postel, truhličku že si může dát do krámu, místa je tam dost. Pak jsem s ní vyjednal mzdy, že ji dám tejdně zlatej šajnů. A pak bude-li spokojena s tím jídlem, co my jíme, toliko že se maso nevaří, nežli až v neděli, ale že se předce nají. Ona byla s tím spokojena, a podala mě ruku. Přijdu odpoledne s kostela, ona již byla přistěhovaná. V pokoji bylo vše. uklizeno a učištěno. Já měl s toho radost. Přišel večer, já pravím : »Pani Anna (tak se ta žena jmenovala) tak dnes budou tady ponejprve sama, nebo já v neděli, nejspíše něco v hospodách utržím. Tak jsou tak dobrá, už mají s těma dětma trpělivost. A ty Vincku, na to prkno, co mi Petr přines, narovnej panáčky všelijaké sorty. Já s nima pudu ráno do trhu.« Pak jsem s Bohem odešel. Bylo již hnedle půl noci, když jsem se vrátil. Pani Anna sotva že jsem zaklepal, rychle otevřela. Já vyšel s ticha dost, ale Karlíček mě slyšel. On byl jako nejmenší na to zvyklej, že mu něco vždy přinesu, a proto-se hned ptal po své fundaci, druzí ale spali. Kouknu na stůl, vidím panáci na prkně, počítám, bylo jich tam padesát. Na to jsem si prohlít, co-jsem uprodal, bych si zase přikoupil. Pokaždý mi chybilo, a to proto, že jsem míň vydělal nežli jsem potřeboval. Pak jsem šel teprva ležet. Ráno-vstanu, hospodyně byla již zhůru. Hned rosvítila, já se oblekl, bylo asi šest hodin. Děti taky oblekli se, umyli a pomodlili. Veikej chlapec ptá se,, pudeli pro něco"na snídaní. Paní Anna praví: »Dnes pudu já.« No já ji dal na kávu, ona to uvařila. Po snídaní prostřední šel do školy. Já ji dal na jídlo, co má v poledne uvařit. Dětem a sobě aby dala jist, a mě dala wé jídlo do trouby, že nevím, kdy přijdu, až vše doprodám. Šel jsem.

Č.12. Frant. Kopšík, poslední dudák blatský.