rovnou cestou Spálenou ulicí, prkno na hlavě. Lidem okolo jdoucím se to líbilo, než jsem došel do trhu, prodal jsem asi dvanáct kousků. Přidu dolu, projdu Vaječnejj pak Zelenej i Ovocnej trh, a budiž Pán Bůh pochválen, dobře jsem prodal, sláva Hospodinu. Ještě nebylo poledne byl jsem doma. Tu jsem si umínil, že celé odpoledne i večer budu dodělávat panáky. Měl jsem: jich ještě přes dvacet tuctů. Jen je okrášlit a postavit na prkýnka. Pani Anně dával jsem k večeři kroš na pivo a kus chleba. Dnes jsem sobě poslal za 4 kroše pro celý máz. Nechal jsem hodně za-

Č. 13—14. Pernikářské formy z r. 1830. (Ze sbírek musea soběslavského.)

topit a po večeři.dali jsme se do práce. Pani Anna nám lecos povídala až konečně praví ke mně: >Ale, pane Haisz, proč si tu holčičku nevěrnou domu, diť sama sedí tam na studené zemi. Ona ji odstavila, dá ji do ruky chleba, ona^ ho žižlá, poválí v moči. Máli hlad, nakrmí ji žvejka nyni brambory. Škoda toho dítěte, ta strati brzy své maso.« Já na to pravím: »Co mám dělat?* Ona mě odpověděla: »No doinu si vemou to děvče, já ji povedu dobře vyhlídat. Je tu teplo jako v lázni, holka se pomalu bude učit lest. A za druhé bude také mit lepší výživu Dítě si nemůže poručit, musí si vzít, co se mu dá. Proto pravim, vemou ji domu, budou mít s ní •radost.* Potom pak po práci děti šli ležet, a já si naplnil zase prkno na ráno do trhu. Jí jsem dal zase na zdravu a na prádlo peníz, a šeljsem