Měkčí se: (i v ď: ďůlek, bícfák. n v ň: branka, ponoukat, s v š: šahat, slupka, skořápka, tříska, s v ě: ryžee, žízeň.

Přiráží se: h: hnízkej ; ch: chrošti; s: sklouzek, sklouzat se.

Vsouvá se: d: škudlinka. t: kouštiček, tříštěk, řístěk. s: slabizna, travizna. m: čmoud. I: píchlák. e: herlička.

Vypouští se p : korotev. e: čiprnej. ď: vité? i: pšence, n: hro-mička, zimice. c: babice (dat. sg.). i: česka, šveska. 1: mynář.

Odsouvá se : j: ináč, itrnice, měno. h: řeben, říbě, vězda, lohyně. I: žíce. k: belik, dyby. r: rtuť. v: dolek. s: tříbro, tře víc, třep, třevo.

Zaměňuje se : a s í: škvířit se. esa: naštovice, vajce, škable ; s o: šlohat, lochtat; s i sliz (rostlina) ; s u: pampuliška. é s ej: slejvat; s ý: pěkný (neutr.) ě s i: díravej ; s e.- povedit, vedi. is e: malena. i s aj: slajznout. osu: stunat. u s o: poklice; s y: hlybina. ý s i: votípka. oj s i: dvíče. ou s o: droboukej, běloukej ; v ej: hlejbka. ůj s ou: poučet něco. d s r: děreček, boreť. ch s k: kraďous, křtán, skovat; s š: šošolka, šmatat. I s n: končava. m s hň: hnělčina. n si: klofnik; š m: hamba. r s d: pedla; s 1: plyskejř. ř s r: dvirka. v s b : brstva, pabouk ; s f: fousy; s ch: voehce. vn s mň: mňouček ; mňučka. ž s ř : drůbeř, krádeř.

Podstatná jména mužská dle dub a chlap mají v pl. inslr. -ama. Kus a lid mají genitivní konc. životnou : husa, lida. Hoch a kluk v plurále mají veskrze kmen /;oá a kluč: hoši, kluci, hošů, klueů, hošům, klucům, hoši, kluci, hoši! kluci! hošách, klucách, hošama, klucama.

Učitel v sing. gen. a akk. -a, dat. -ovi, vok. bez přípony, v pl. nom. a akk. -ove, loc. -ách, instr. -ama. Životná dle město v dat. sg. -ovi : kuřátkovi, telátkovi. Slepice v pl. dat. -ám a lok. -ách.

Přídavné jméno zlý, dobrý stupňuje pravidelně zljesí, dobřejší, ba stupňuje i komparativ věčejší, horšejší, lepšejší; stupňují se i adjektiva, jež jinak komparativ opisují: horký-fcorče/s-j.

Koncovka avý místo oticí: květavý, tekavý, ičí místo i: husičí. uv místo ový: pleehuv hrnec, štráfuv kabát, bramboruv košik, svinuv chlívek, šveskuv knedlík, pytluv hadr. Neobvykle tvořeno jest klucevskej, holcovskej, slečineckej, zabíjeňová polívka, poliveční mísa, vopravdickej. U sloves infinitiv končí vždy tvrdě t: plakat. Zájmeno osobní já má dat. i akk. stejný mně, přisvojovací muj, tvůj rozšířené tvary: mojeho, mojemu, mojim. Příslovce připínají různé koncovky : vocaď, pocuď, dá-leje, teďka, teďko, teďkyn, tecTkon, jindá, tudle, tudlenc, ňáko, nýčky, nicko, posavad'.

Od jmen místních tvoří se jména osobní koncovkou ák: Klomín-Klomiňák, Dušniky-Dušničák, Dolany-Dolaňák, Uhy-Uhovák, Vepřek-Ve-přečák, Sazená-Sazeňák, Mířovice-Mířovák, Veltrusy-Veltrušák. Hoši připojují rovněž k jménu otcovu konc. ák: Cejhon-Cejhoňák, Knór-Knórák, Tuma-Tumák. Jména žen tvoří se koncovkou á: Novotnej-Novotná; ová: Švehla-Švehlová ; ice: Švehlice ; ka: Tuma-Tumka; áčka, anda: Malák-Malačka, Malanda ; Kočovskej-Kočovanda ; ovka, ovna: Kimpl-Kimplovka, Kimplovna ; Hakl-Haklovka, Haklice; Říha-fiížka, Řížtice.