Píseň psána vůhec chatrně.

Píseň je slepenina různých kusů, jak se podobá, někde z hranic polskočeských, jako celek neznámá aspoň u nás — s polskými sbírkami jsem jí nemohl srovnati; třetí sloka je variant písní známé, k jejímuž výkladu v. Č. Zíbrta »Frantova práva* 1904, XXI. (a dodatek J. Volfa v G. Lidu XVI. 350).

0 nejbližší příbuznosti obou rukopisů, HS. a J., není nejmenší pochyby. Není však opsán jeden rukopis z druhého, nýbrž oba jsou opisy z téže podstatně předlohy, snad konceptu HS., jehož Jaschke, na všech stranách hledavší příspěvky do své snůšky, nějak se domohl, jehož pořad však při čistopise HS. byl zlepšen (J. 71 a 73 jsou také písně svatební jako J. 1—5, v HS. jsou umístěny na náležité místo). J. je opis celkem horší, prozrazující ne největší znalost jazyka českého a hudební theorie. Ale při kritickém vydání písní hutištských a soláneckých, nasbíraných r. 1819 přece nesmí býti puštěn se zřetele. Opravuje n. př. píseň HS. 50=BJan. 1573. Zní totiž v J. (č. 50) píseň ta: