ty páni páteři za ten čas od lidí dostali. A za nimi šel ten neupořádanej na různo lid a spívala se písnička ku potupě všech odpádlců od víry a kacířů. Zadu zas šel jeden chlapec a nes vzhůru zdviženou lopatu od nístěje. Dyž se na to pole přišlo, udělal se oheň a ty všechny kacířské knihy spálené byly. Při kterémžto ohni s dovolením těch pánův páterův žáci školní a chasa kratochvílí a legraci měli. Rozličné věci ku potupě kacířů do toho ohně házeli, přes ten oheň skákali a křičeli: Hoříš Janku Huso, Martine Lutere, Kalvíne i jinší sekty jmenujíce.

Ty jmenovaný pp. páteři rozličnou moc od Svatosti papežské sobě danou měli. Mezi jinšíma tu moc měli, jakej koliv těžký hřích odpustiti, jako je sodomský a jinší velicí hříchové, který sprostný kněz odpustiti moc nemá, nýbrž jedině biskup aneb sám papež; oni na něj rozhřešení dáti mohli. Mimo toho měli moc, lidi, kteří při té pobožnosti skrz těch 8 dní trvající svatou spověď vykonali a těžkým hříchem obtíženy nebyli, druhou neděli, totiž osmej den, k veřejnému sv. přijímání bez spovědi připustiti. . . Též měli moc, odpustky na růžence,' křížky a agnuska udělovati, s tou však vejminkou, který od nich posvěcené byly; pročež takové lidem světili. A to tím spůsobem: jeden každý na svém místě stojíce, růženec neb křížek neb agnusko v ruce držel, a tak na jednou všechny posvěcené byly. Též na rynku v kašně, by pro takové množství lidu postačiti mohla, vodu posvětili. A to svěcení se konalo juž po těch osmi dnech pobožnosti, v outerej.

Na večír skrze těch ošum dni, okolo hodiny sedmé, před křížem od prvních míssionálů vyzdviženým, každý den s lidmi zpytování svědomí drželi. Na to ve středu starej kříž byl skasírovanej a od nich novej vy-zdviženej a posvěcenej, který až posavad stojí a na něm obojí léta, jak prvních tak druhých missionálů, vysazeny jsou.

Ty páni páteři byli všechny jesuité, to jest z tovarystva Ježíšova.

Když tehdy tu pobožnost u nás dokonali, od nás se do Losnice odebrali a z Losnice do jinších měst, kdežto všudy stejnou tu nadjm,e-novanou pobožnost konali a za nimi se množství lidu z rozličných měst a vesnic scházelo.

Bože, oni se mají dobře. Žádnej jich nepohněvá, povídala sem si ne-jednú, aspoň defl dybych byla na jejich místě. Co já vystojím, s tým našim (mužem), to by ani pes nesnesl. Deů jak deň napitej, na-kluče mě pod chvilu, totkaj aji s dlúhýrn nožem na mě, no povdala sem si, Pane Bože, snáď ně zabije. A už celej smrdí tú kořalů a potom si lehnite vedle takový ošklivca (ošklivého člověka). Dluhů všady, za chvilku sme, žebráci. — Tož tak ste nešťastní? Dyž ste se sbírali, my-