str. 251, jakého způsobu užívají Číňané a jelikož způsob ten jest velice snadný a jednoduchý, tedy jsem to také ihned zkoušel, uvázav kousek špičaté ocele na silnou nit a shledal jsem, že to skutečně tak jest, jak lo je v onom článku českého Lidu popsáno. Ještě přesněji to určí místo, kudy jde pramen, proud, nežli virgule, neb jak se málo uchýlí na stranu, již ono závaží opisuje elipsu a jde-li se ještě dále od pramene, tu se konečně závaží rozkývá jako kyvadlo u hodin. Ty ostatní kovy tam ještě vyjmenované, s těmi jsem to posud nezkoušel.

Konečně podotýkám, že jestli v král. Českém Museu se takové virgule žádné nenacházejí, a kdyby si ctěná správa Musejní takové tam přála míti, že bych je na sousedovi nějak vyžádal.

Ve Slovníku Jungmannově přichází slovo »stodolník« ve významu »dohlížitel v stodole*. Jako měl každý dům dle názoru lidového své bytosti domácí, které dohlížely ve stavení, pomáhaly pilným hospodářům a chránily obydlí před nehodami a neštěstím: také stodola, místo pro hospodářství velmi důležité, nebyla bez ochranného ducha. Každá stodola měla svého dohlížitele-stodolníka; místy, jako ve Víchové a okolí, jmenují ho »Přístodolník«.

V jižních Čechách, zejména v Rohovce, lid si vypravuje, že má Stodolník podobu velikého muže, který jest ovázán povřísly místo oděvu; na hlavě má prý ohromný širák a může se libovolně zvětšiti nebo zmenšiti. Dohlíží ve stodole a roztahuje se v stodole prázdné. O povaze jeho není jinak nic známo, jen to se praví, že lidem neubližuje.1)

V severovýchodních Čechách bájí se o Stodolníku takto: Někdy se odstěhoval »had-hospodáříček« do stodoly a (v podobě lidské) ochraňoval majetek hospodářův před zlými lidmi a před požárem. O báječném strážci tomto není nic jiného zachováno, než že nemá brady, jak patrno z ři-kadla níže uvedeného. Povaha Stodolníkova není zlá, ale nesmí býti urážen ani drážděn, jinak se mstí. Pověrčiví lidé radí dětem, posílajíce je večer pro některou věc do stodoly, aby říkaly třikráLe vcházejíce do vrat: »Stodolníku bez brady, půjč mně sejto neb hrábí!«, pak prý jim duch v ničem neublíží. (Víehová.) Místy říkali strážci tomuto »Stodol-níček« a bájili o něm, že se objevuje v podobě okřídleného hádka, kterýžto názor souvisí s předešlým.

Stodolníček se prý mstil, bylo-li naň zapomenuto. Po žních, když se svezlo obilí do stodoly, dávána Stodolníčkovi výslužka. Kdyby byl hospodář opominul této vděčnosti, byl by prý Stodolníček zapálil stodolu ze msty. (U Č. Budějovic.) — Stodolník opouštěl své místo, vymřela-li rodina hospodářova.