Rýmovačky kramářské a dryáčnické na trzích a poutích.

Věnujeme pozornost způsobu, jak u nás kramáři, dryáčníci, vyvolávací před boudami, zvěřinci atd. lákají diváky a posluchače. I v těchto rýmovačkách kostrbatých, propletených cizotou zkomolených slov, prese všechnu mezinárodní stránku podobných podniků propuká místy rázovitost domácí, úsloví, veršování, čerpané z tradice lidové, z lidových pořekadel, popěvků, vtipů a posměšků. V hlavní podstatě ovšem toto přivolávání kupců a návštěvníků u všech národů a za všech věků celkem trvá v stejných rysech, se stejnou vypočítavostí na lidskou hloupost i lidskou zvědavost a chytlavost. Nedávno vydal Vojta Holman zajímavou, a u nás obsahem i formou zcela novou knihu o reklamě, o její úpravě, účinu a významu.*) V úvodě uvažuje obratný spisovatel o historické, národní a mezinárodní stránce reklamy. Dokazuje, jak vábení reklamou v nejrozmanitějších směrech vlastně je tak staré, jako jdou zprávy o výměně, prodeji a koupi, jak starý jest obchod. Každá doba uměla i musila si toto lákání přizpůsobiti svým představám, svým zvykům, ale podstata se neměnila a nezmění. A právě způsob reklamy vždy projevoval a projevuje vyspělost, stupeň kulturního vývoje: starověk, středověk, nová doba až doba nejnovější, jaká to stupnice proměn, jak obchodník své zboží nabízel, snažil se lákati obecenstvo. Od zpěvavého vyvolávání dráteníka, ženy, prodávající výšivky, džbánky, koberce, až do vábení, reklam, sestrojených s vychytralostí moderní — jaká to dlouhá a zajímavá stupnice!

Nezacházejme daleko s Holmanem do starověku, středověku a do ciziny. Sebral pilně doklady slovesné i obrázkové a ku podivu se mu podařilo v pěkné studii a názorně ukázati, jak vznikala a jak se vyvíjela reklama moderní, kterou stopuje až do nynější doby, až na naše české pouti, trhy, slavnosti. Co Holman napovídá, že totiž způsob přivolávání obecenstva se nezměnil, doplníme několika ukázkami domácími.

Není jistě vhodnějšího příkladu pro tuto stať než ukázky z divadelní hry staročeské, velikonoční, zMastičkáře. Do vážných výjevů smutných, čerpaných z evangelií o umučení Páně, přibral skladatel staročeský podle vzorů západoevropských episodky veselejší, mezi nimi oblíbený motiv, jak mastičkář, dryáčník, prodává ženám, jež chtěly mazati tělo Kristovo, masti všelijaké. Výjev ten přenesen byl z ovzduší biblického na trh souvěký, český, se všemi jeho výstřednostmi a hrubostmi věku XIV. Místo mastič-káře z Jerusalema povykuje, pokřikuje nevázaně a nevyhýbá se rozpusti-