str. 71
lým výstřelkům mastičkář staročeský se svým šaškovitým pomocníkem. Rozhovory, škádlivky a výmluvy mastičkáře a jeho pomocníka shodují se s hovory principála komedianta s paňácou na posavadních komediích. Málo jen se změnila forma řeči. Přihrublé vtipy, vypočítané na rozesmání obecenstva, v podstatě se nezměnily nic. Vyslechněme, jak vyvolavač Rubin z Benátek, dvorný holomek (jak se sám nazývá), pokřikuje:*)
Poslůchajte, dobří liudie, mnoho vám radosti přibude, těch novin, jež vám povědě, jež velmi užitečné vědě; a vy háby své šeptánie pusťte i vše klevetánie, v čas ti mlčeti neškodí, posltiehajtež, dobře vem hodí. Přiseli je host ovšem slavný, lékař múdrý, chytrý, dávný, vám bohdá na vši útěchu, nenieť nic podobno k smiechu. Což praviu, věřte mi jistě, jakžto róžcě na siej tistě. Ni v Čechách, ni u Moravě, jakžto učení mistři pravie, ni v Rakúsiech, ni v Uhřiech, ni u Bavořiech, ani v Rusiech, ni u Polaniech, ni v Korutaniech,
právěť vezde jeho jmě svietie,
nikdež jemu nenie rovně
kromě žeť . . . . neskrovnč.
I jmáf také drahé masti,
ježí jest přinesl z daleké vlasti,
jimiž nemoci všeliké,
rány kakožkoli veliké,
zacelí bez pomeškánie.
Bóh jeho poraz, ktož jho hanie.
Ktož je boden, nebo sečen,
neb snad palicemi mečen,
neb snad jmá-li v svém i^šě zpary,
přide-li k mému mistři s dary,
mój mistr jeho tak naučí,
pomaže sě, jako pes vskučí,
a potom sě náhle vzpručí.
A vy páni, chcete-li dobří býti,
móžete jej kyji bíti.
|
Po směšných rozhovorech a vtipech, jimiž se posluchači pobavili, Rubin dále vyvolává:
Prav to každý juž vás druh k druhu,
že ke všelikému neduhu
a ke všelikej nemoci,
mého mistra masti-mohu spomoci.
Ktož má kterú nádchu v noze,
od tohoť jma mléko kozie;
a ktož jma zimnici v týlu, neb snad neskrovnú kýlu, neb snad jmu dna láma uši, neb jma snad črvy v duši, to vše mój mistr uzdraví, i všie nemoci zbaví.
|
Masti vyložili v puškách (nádobkách), poradili se spolu Mastičkář s Rubinem, a Rubin láká kupce, vychvaluje masti s nábožným začátkem:
Požehnaj mě, Boží synu i svatý duše,
ať mne ďábel nepokúšie.
Toto ti je, mistře, prvá puška,
od téť sě počíná vole jako hruška,
najprveť bude jako dýně
a potom bude jako skříně.
Toto je, mistře, puška druhá,
od téť zpleskajů vole tuhá,
Goť ona prvá neduha zapudí,
.a tatoť viece neduha zbudí.
A toto ti jest puska třetie,
pro tuť baby skřietkem k čertu vzletie.
Toto ti je, mistře, puška čtvrtá,
taí pohřiechu jako nebozezem vrtá.
A v pátej měl jsem tři svrčky
a pólčtvrta, komára,
tu je snědla onano baba stará.
Tato ti jest, mistře, mast z Babylóně,
v nieť je taká drahá vuoně,
ktož jie kupí, tako tvrdie.....
|
*) Srov. Jan Máchal, Staročeské skladby dramatické původu liturgického, Rozpravy České Akademie III. třídy, č. 23. V Praze, 1908, kdež podán výklad o tomto zlomku divadelních her staročeských.
|
