str. 72
A toto ti jest mast tak drahá, žeť jie nejma Viedefi ani Praha. Činila ju paní mladá, vše z komárového sádla .... Tuť mi všickni najlépe chvále, pomkni jie tam k sobě dále, ať jie každý nepokusie,
tať jedno k milosti slušie. A tatoť, mistře, nejlépe vonie, znanienaj, co je do nie, bych jie komu v zuby podal, že by to vám věděti tlal, vždy by sě dřieve zatočil, než by jednu nohů kročil ....
|
Zatím přišly paní kupovat masti, vyjednávají o prodeji. Mastičkář je vítá:
Milé panie, sěm vítajte,
co vem třeba, toho ptajte.
Slyial sem, ež dobrých mastí ptáte,
teď jich u mne pln krám jmáte.
Letos den svaté Mafie,
přinesl sem tuto masť z zámořie,
nynie u veliký pátek
přinesl sem tuto masť z Benátek,
tať má mast velikú moc,
žeť uzdravuje všelikú nemoc,
jestli v uonomno kůtě která stará baba,
a jest na jejie břiše kóže slabá,
jakž sě tuto mastí pomaže,
tak sobě třetí den zvoniti káže.
Líčíte-li sě, panie, rády,
tuto mastiú pomažete líčka i brady,
tať sě mast k tomu dobře hodí,
ale dušiť velmi škodí ..
Letos den svatého Jana
činil sem tuto masť mirry a thymiana,
přičinil sem k tomu rozličného kořenie,
v němž jest silné Božie stvořenie.
|
Tyto výjevy z Mastičkáře staročeského tanuly mně na mysli, když jsem si zapisoval »řeč« o pěstění zubů, kterou vykládal pouliční zázračný prodavač v Paříži. Hostitel můj, majitel českého hostince »u města Prahy« (rue St. Anně 42), Jan Štenc, sestavil mi se vzácnou ochotou na každý den program a provázel mne, abych seznal město i lidový život. Nikdy nezapomenu, jak mě přivedl na nároží, kde na lešení, vkusně upraveném, na zadní stěně byly vyobrazeny zvětšené průřezy zubů, chrupů, obrázky pánů a dam se zdravými zuby a zase křiklavě karikované náčrtky, odstrašujícími pro ty, kdož si nehledí čistoty a zdravoty zubů. Před stolem, přeplněným rozmanitými nástroji, lahvičkami, krabicemi, přednášel čistou řečí francouzskou o zubech, ukazuje občas na obrázky. Byl oblečen v bezvadný salonní šat, celý černý, bez klobouku, s účesem geniálním, v rukavičkách bílých, od hlavy k patě, jako by ho vyvedl z nejnádhernější skříně výstavní první firmy. Dokončil, zkušeným, šibalsky přimhouřeným okem rozhlédl se po obecenstvu — a již křičel pouliční řečí na dělníka v modré haleně (patrně bylo to všecko nastrojeno), proč si nečistí zuby, že by ušetřil, že by neplatil doktorovi za hojení žaludku, který nemůže tráviti jídlo špatně rozkousána, a lékárníkovi za léky předražené. Než se kdo nadál, vyvedl zdánlivě udiveného dělníka na lešení, levicí stiskl mu temeno hlavy, pravicí, ukazováčkem a palcem násilně mu rozevřel ústa a za chechtotu diváků vyčítal mu jeho nedbalost, co se týče pěstění zubů, obracel mu hlavu na všecky strany. Rychle popadl hrubý kartáček, namočil do ohromné sklenice, nabral z veliké krabice bílého prášku a nemilosrdně jezdil mu kartáčkem po zubech, až oči nebožák vyhaloval. Pak s roztomilým, vítězným úsměvem nabral na houbu nějakou pastu, mast a vymýval dásně, zalité krví. Zase nějaký hokus pokus, stříkal do zubů skleněnou stříkačkou a pak vyplachoval se strojenou něžností. Zase palcem
|
