a k tomu mně dopomáhej Matka Boží, všickni svatý aš na věky svaté požehnání! Táhne se prostředním prstem třikrát kolem do kola kolem .bolesti, a po třetí na tem, na tý bolesti udělá se křís. Je to lepší, dyš měsíc de dolu. U dobytčete musí se táhnout při ourokách vod hlavy k vocasu kotníkama vod ruky a při spátečním řikání (dyby se to nepodařilo a musilo se to vopakovat) vod voeasa k hlavě.

Tomáš Vališ (z Mirošova. u Bobrové): Při každým zažehnání se musí pomodlit třikrát Oěenáš a Zdrávas Maria a Věřím Boha. Zažehnáváni nálevky, návní kosti: Návní kosti přestaň růsti jak přestalo růsti kamení vot Syna Božího narození až do Božího stoupení; k tomu mně dopomáhej Pán Buch, všickni svatí amen, amen, amen! A to proti východu slunce, neš slunce vejde a nesmí bejt před vočima ani strom ani co koli jiného a musí to kovacím kladivem potírat. — Žehnání lišejů: Lišej znamení přestaň růsti, jak přestalo růsti kamení vot Syna Božího narození až do Božího stoupení; k tomu mně dopomáhej Pán Buch, všickni svatí amen, amen, amen, — Zažehnání a vyhánění červů z dobytka jedovatým bodlákem: Bodláku ze všech bodláku nejjedovatější, já ti tvou hlavu skloním, pot kámen vložím a spíš tě nepustím, dokavadž mně z mého dobytka ty červy nevyženeš! Musí bejt jedovatěj bodlák z velkou hlavou a vzít si do ruky kamen a na ten kamen na hlavu bod-láka položit, ale do holý ruky ho nesmí vzít, a ten bodlák nesmí bejt vytrhnutej. Musí to dělat neš slunce vejde.

Františka Trnková (z D. Bobrové): Na bolesti, bakule a p. : Nerůst růstění tak jak nerušte kamení vot Syna Božího narození! A požehná se to křížem; nejlepší, dyž de měsíc dolu. Na tu bolest vodu s proudu, kerá teče po proudě dolu, a třikrát se to pomyje a třikrát řekne; a po třetí se řekne na konec: Ve jméno Oce i Syna i Ducha Svatýho amen. Hadrem na nádobí utřou se tři tabulky z vokna, každá třikrát, a potom votře se tým dobytče vot pyska k vocasu, a je po ourokách. Nebo sleče se kosila a spotkem košile, ale rubem, votře se kráva nebo taky člověk.

Josef Šmarda (potulný dohazovač z Louček u Tišnova): Veme se šnek, plazák, ale nesmí ho vzít do holý roke, a prostředním prstem mákne na šneka a potom dobytku udělá na čele kříž a pohládne pětima prstama, to mosí óroky přestat, dyby co chcelo bélo.

V přehledu literatury kulturně-historické a ethnografické ocenil Č. Zíbrt zásluhy Dra. Karla Hostaše o vznik a rozkvět klatovského musea a líčí dějiny téhož musea od r. 1882 až do r. 1908. Klatovské museum jest uspořádáno vzorně a podává příklad vhodný k následování, jaké divy vykouzlí v krátké době nadšený pracovník, jenž spojuje od-