kávu a šla domu. To vím, že ji to bylo divni, že ji nezvu, a že ještě se nic k veselce nechystá. Já ještě dopoledne šel na faru, tázal se pana faráře, co budu povinován. On mě řekl tři zlaty, a že on nás bude sám odávat. Druhého dne ráno byla pro děti brzy snídaně. V půl osmi jsme šli do kostela, a děti po chvíli šli za námi. U kostela stály dva kočáryT páni svědkové tam již byly. Přisedli si k nám, a po mši svatej jsme byli odaní. V zákristiji vše se zapravilo. Venku jsme pánům svědkům poděkovali. Ona dostala modlici knižku a druhej pán pravil k mé ženě, by ty chlapci si sedli do kočáru. Tu se dala vidět má matka, stála mezi diváky,, ale čistě oblečena. Moje ji viděla, ihned musela si k dětem sednout. A my zase k milostpánovi, a jeli jsme k němu domu. Milostpaní a slečna vítali pána a nás. Pani se ptala mé ženy, co je to za stařenu. Ona ji řekla, že je to moje matka, ta až radosti plakala. Hostina trvala až do-čtyřech' hodin, a bylo všeho hojnost. Odpoledne sestra přišla na Vyšehrad ke mě dómu, se svou dcerou a s mužem do mého bytu, by sváďebního-veselí' s námi zažili, ale ona byla kuchyně studena. Pani Anna jim řekla, že jsme jinde u stolu, a nezvaní hosti odtáhli.

Pokud se textů, velmi rozmanitých, týče, jeden z nich vyniká jako příznačný pro tuto skupinu. Jest to motiv dívky, volající na orajícího chlapce. Počíná :

A pokračuje:

Od této sloky, mající již textové varianty, rozcházejí se již rozmanité texty. Buď jest to vzájemné vyčítání, jako na př.

(Rittersberk.)

navracení darů, nabízení náhrady za lásku atd., krátce úplná rozluka milenců.

Jiná forma je mírnější: