vobyti šlo, ale že jsem tejdne byl třebas dva dny s chrapotem doma. Ušlo šest neděl, já žádal o povolení ku sňatku, se všemi patřičnými přílohami. Také jsem měl ve slav. Popisním ouřadě, mocného přímluvce, který ne za peníze, toliko z outrpnosti mě pomohl k tomu, že ještě tu neděli byli jsme ohlášení. Ten rok jsem nebyl ani na sv. Hoře, odkud mě každoročně, skrze milost Boží a přízeň laskavých dobrodinců přicházívala hojna podpora. Bylo to se mnou smutný, a byt posavade také žádnej, peněz bylo velmi při skromnosti. A vydání nyní bylo až skoro v hojnosti. Já jsem nebyl tak smělý, bych se jí tázal, když tolik let sloužila, jeslí má nějaké předce peníze. Jeden večer sedím, obírám se práci a ani slova nemluvím. Tu ona přistoupí ke mě, a praví: »Ale tatínku, co to je že si tak smutnej, jindy si plnej humoru a žertu, a dnes sedíš celý zasmušilí, jako bys prohrál nějaký proces.« Já na to pravím: »Veselej nemůžu byt, abych snad vejskal, vidim před sebou velké vydání, a peníze na to žádný. A příbytek posud také nemam najaty, tak jak můžu bejt vesele mysle.« Ona se tomu usmála, pravila, že je od takové starosti maličká pomoc. A šla do své truhly, do jakyhos pouzdra, a dala mě tři pětky. Já je s usměchem vzal, pravím: *To postačí pro zatím, až je propiju, teď vím kam jít pro jini.« Byla neděle Boží, spadli jsme s kazatelni po druhý. Odpoledne jsme si najali byt, pod Emauzi v Podskalí, bylo po jedné starosti, Přešla neděle, já šel zase po svém. Až teprv ve čtvrtek zůstal jsem doma. Ráno jsem šel na faru, a prosil jsem, že by jsme rádi odbyly katechismus. Duchovní schválil mou žádost, obědnal nás na dvě hodiny. Po jídle pravím: »Terezko, teď se oblečeš, a já pudu zvát páni světkové.« Ona se pozastavila, pravíc: »Auž?« »Ano, v pondělí při osmy mši svaty to odbydeme.« Ona se zamlčela, ani slovo neodpověděla a oblíkala se. Když byla hotova, ptala se mě, pudem-li daleko. Já pravím ne, do Pa-sířsky ulice, a Ostruhový na Malou stranu, tam jdu jistě najisto. Beze vši řeči jsme šli spolu. Až ona praví: »Coš nemoh bys toho jednoho pána vynechat a pozvat toho pána, co jsem sloužila, ten nám jistě neodpoví ?« »No když myslíš, pojďme tam třeba hned.« Ona byla s toho velmi potěšena, nebo sama pani k tomu ji měla, když šla ke mě, Přijdem tam, služka nás ohlásila. Pani vyšla, ona i já jsme ji políbili ruku, a praví: »Co nám nového neseš?« My jsme oba počali prosit, pani šla do pokoje. Za chvíli přišli obá, pán se ptal, kdy to bude. Ona honem řekla: »V outery, ve 8 hodin.s Pán slíbil, a když jsme děkovali, pani na to praví: »Po-slechni, Rezi, to ti povídám, nedělej žádné vejlohy. Po kopulaci i s těma dětma přiď sem, my ti hostinu vystrojíme.'« My ji políbili ruku a šli. U pána druhého jsme také pořídili, ten ale hned řek, že s kostela pude hned pryč. Přišli jsme domu, žádné.zmínky o ničem. Ona mi pak povídá, že ty děti mají pro svátek sešlej oděv, jak je těm pánům tam představí, že se na ně musí něco koupit, a to zej tra hned. A tak se stalo, do soboty kluci byli jako baroni z panství Chudobie. V neděli jsme vykonali svojí církevní pobožnost a katechismus. V pondělí ráuo přišla matka, ptala se mě, kdy to bude. Já řek sám, že nevím kterou hodinu v outery, že skrze to teprva dnes promluvím s knšzem. Ona se více neptala, snědla